Women ride to High Tatras

Ahoj moji :-) všechny Vás zdravím ze slovenských Tater. Konečně jsem se odhodlala koupit nový macbook, který už jsem měla mít na narozeniny, takže mé příspěvky už budou mít konečně kvalitní podobu bez chyb ;-). V právě probíhajících podzimních prázdninách jsme si s maminkou udělaly dámskou jízdu a navštívily jsme Vysoké Tatry na turisticko-wellness pobyt, jak už u nás bývá každý rok zvykem. Teda s tím rozdílem, že letos jsme nechaly taťku doma. Vyrážely jsme ve čtvrtek ráno, ale jelikož je v naší rodině normální mít vždy zpoždění, nebylo to plánované ráno, ale po jedenácté hodině dopolední. Mamka řídila jako o závod a do Tater jsme přijely před třetí odpoledne. Ubytovaly jsme se v hotelu a šly na procházku po Starém Smokovci. Skončily jsme na cappucinu ve zdější kavárně, na které jsme si moc pochutnaly. Náš pobyt začínal první večeří už ve čtvrtek, takže večer vyhladovělé po procházce jsme si pochutnaly na vepřovém a kuřecím steaku s americkými bramborami a salátem. No co, na dovolené jde vždy dieta stranou:-D. V pátek ráno jsme si opravdu přivstaly, abychom stihli brzkou snídani a vyšly na naplánovou tůru včas. Jako cíl na první den jsme si zvolily Téryho chatu ve výšce 2015 m.n.m, na kterou jsme stoupaly z Hrebienku ve výšce 1285 m.n.m. Bylo to dosti náročné, ale trasu, která měla trvat podle plánované předpovědi rozcestníků 2.50h jsme "vyběhly" v rekordním čase 1.50h, a tak jsme si nahoře mohly pobyt prodloužit sluněním na rožžhaveném kameni a posezením v chatě. Celkově jsme za den našlapaly 20km. na večeři nás v hotelu čekal vynikající jelení guláš s houskovým knedlíkem:-D. Byla jsem opravfu vyhladovělá, takže přišel vhod! (Tohle by moje mateřská agentura rozhodně vědět neměla, ale kdybyste si to náhodou četli, tak se nebojte, já to vyběhám:-D) Na dnešní den jsme dlouho doumaly, co vymyslíme, ale nakonec vyhrála trasa ze Starého Smokovce 1010 m.n.m. přes Sliezský dóm na Polský Hrebeň 2200 m.n.m. v posledním metrech výšlapu jsem fakt už šahala na dno a říkala jsem si, jestli to neotočit, ale nakonec se vše povedlo a vyšly jsme obě! Dolů už nás vše bolelo a já necítím doteď zadek a lýtka, takže nechci ani vědět, jaké to bude zítra:-/. Každopádně to stálo za to! Dole ve Smokovci jsme si už v naší oblíbené kavárně opět objednaly a vypily cappucino a pádily autem do našeho hotelu na večeři. Teď právě sedím se spokojeným plným bříškem na gauči v obýváku. Zítra už si dáme asi jenom nějakou kratší tůru, nejspíš ze Štrbského plesa na Popradské a zpět. V plánu máme ještě zajít na oběd do nějaké koliby na tradiční slovenské halušky. Potom už budeme pádit domů, protože se musím ještě večer učit a v pondělí už mě zase čeká škola:-(. Kam se mi teda vůbec nechce. No jednoznačně to byl příjemný odpočinek, sice ne fyzický, ale psychický a já si dámskou jízdu velmi užila! Moji rodiče mě k lásce k horách učili už od mala, i přes to, že jsem to ráda neměla a preferovala jsem vždycky moře. Teď jsem si k nim cestu našla sama a jediné léto/zima nesmí být bez nich. Moc Vám za to děkuji rodičové! A hlavně za tebe mami!
Co vy, jak jste strávili Halloween (na který já jsem úplně zanevřela:-/) a podzimní prázdniny?

Neuvěřitelně Vás to nabyje, i když jste naprosto vyčerpaní, ten zážitek vidět vše zvrchu, co jste zdolali, je k nezaplacení..

Po cestě na Polský Hrebeň.

A teď už naše každodenní vynikající cappucino v kavárně Zlatá Studna ve Starém Smokovci.

Time pressure

Přemýšleli jste někdy vůbec o aktivním využití svého času a o správném rozvrhnutí dne tak, abyste všechny své plány stihli? V poslední době se často dostávala do časového presu a je to velmi nepříjemné. Pak jsem neustále ve stresu a musím naplánované věci rušit nebo přesouvat, protože nestíhám. Poslední dobou se snažím dělat věci tak, abych toho přes den neměla tolik a snažila se i chvilku vydechnout. Letos je na mě nátlak ze všech stran, maturita ve škole + klasické každodenní učení na písemky a zkoušení, modeling, do toho všeho chci pravidelně cvičit, protože to je pro mě pravý psychický odpočinek, a nakonec si udělat volno i na kamarády/dky a ještě mám i novou známost, takže bych byla ráda, kdyby to nevyšumělo, kvůli nedostatku času na sebe. Mám toho denodenně velmi moc, ale můj časový harmonogram je sice hodně natěsno, ale víceméně stihám vše, co je pro mě podstatné. Nejdůležitější je si najít i chvilku na sebe, ikdyby to znamenalo, že oželíte schůzku s kamarádkou nebo hodinu cvičení ve fitku. Pokud je toho na Vás moc, prostě si jednodušše lehněte na postel, vydechněte a na pár minut načerpejte energii. I pravidelný stravovací systém a jídlo v klidu vsedě Vám dodá mnohem více energie, než se nervovat a jíst ve spěchu po cestě do práce/ z práce atd. Nehledě na to, že Vás to chrání od následného přejídání po večerech a tloustnutí. Musíte se naučit s časem pracovat. Když už jste večer unavení a učení Vám neleze do hlavy, tak se na to vykašlete a raději si přivstaňte ráno a doučte se to. Po škole/práci si vyhraďte hodinku na jídlo, a pak bez jakéhokoliv vysedáváni se vrhněte na svůj odpolední program. Možná si to neuvědomujete, ale televize, počítač nebo jenom obyčejné projíždění ineternetových stránek, instagramu, facebooku a jiných sociáních sítí je strašný požírač času. Chápu, že jsou chvilky, kdy potřebujete mozek úplně vypnout a nechat na chvíli odpočinout, a to by právě mělo být mezi pauzami u učení nebo večer po odpolední aktivitě jako relax, u večeře nebo v posteli před usínáním. Víte, že lidský mozek nedokáže udržet pozornost při studiu aktivní déle než 20 minut, a pak potřebuje pauzu? Takže je opravdu lepší si to rozložit do delší doby, než se pak šrotit nárazově. Většinu stejně do dalšího dne zapomenete. Těžko říct, jestli Vám budou k něčemu moje rady, ale u mě to zatím tak funguje. Teď jsem na přehlídkách v Brně ve Vaňkovce až do neděle, a jelikož mám veškeré učení v kufru, tak jsem si udělala prostor na napsání tohoto článku. A každopádně, jestli jste z Brna nebo okolí, tak Vás ráda uvidím na přehlídkách, které se budou konat od pátku do neděle vždy v 11:00, 14:00, 16:00 a 18:00 přímo ve středu Vaňkovky:-)

Brunch with my sweeties in Prague.

"FARM LETNA"

One from our family lunch.

Baked salmon with mixed brocolli and potatoes cream. 

My besties:-*

Birthday celebrations vs. School routine

Tak po dalším odmlčení se tu opět hlásím:-) vím, že jsem s články lehce pozadu, ale chci vám všechno povyprávět chronologicky, takže se teď zaměřím na mou oslavu narozenin a události minulého týdne. Díky mé perfektní rodině jsem prožila skvělou oslavu v rodinném kruhu. Dostala jsem úžasný čokoládovo-ovocný dort ve tvaru srdce s marcipánovým nápisem, kde bylo napsane me jmeno a muj vek. Jako dárek jsem dostala od celé rodiny peníze na Macbook. Prěji si ho kvůli škole a hlavně kvůli jejich systému iOS, se kterým jsem na 100% spokojená. Bohužel jsem si doposud nenašla ani chvilku na to, abych si ho stihla koupit:-D. Takže peníze pomalu, ale jistě utrácím za jiné "nezbytné" maličkosti. Na rodinný oběd jsme zašli do restaurace Archa na Svatém Kopečku, kde nás nabídkou i chutí pokrmu mile překvapili. Já jsem zvolila stejně jako moje mamka pečeného lososa se špenátem a štouchanými brambory. Rozhodně jsem neudělala chybu. Bylo to naprosto vynikající. Po obědě jsme se odebrali k nám domu a oslavy pokračovaly až do 6té hodiny večerní. Následující týden ve škole byl neuvěřitelně rychlý a hektický, profesoři nás nenechali zahálet a zapráhli nás ve velkém stylu. Každý den píšeme minimálně 2 písemky plus si musíme vypracovávat maturitní témata, na které jsme posléze zkoušeni. Je toho hrozně moc. Stěží si najdu volný čas na fitko nebo alespoň na běhání a už vůbec ne na kamarády. Až mi je to líto a mám pocit, že je postupně ztrácím. Nemluvím o těch, kteří letos také maturují, protože vím, že ti maji stejnou situaci, ale myslím ty, kteří ne. Zejména u mé nejlepší kamarádky mě to mrzí. Co mě a u učení vidím jako nejhlavnější problém je to, že se nedokážu ani za nic na látku, kterou se učím, koncentrovat. Dlouho jsem přemýšlela, čím to je, protože jsem s tím nikdy dřív neměla problém. Dospěla jsem k závěru, že za to může můj rychlý přechod z jednoho pracovního období do druhého. Neměla jsem teoreticky žádné prázdniny. Vím, že modeling je něco jiného, ale modelky, by mě určitě pochopily. Ono je to taky dost psychicky vyčerpávající. Změnila jsem tedy styl učení a učím se vždy vše delší dobu dopředu. Doufám, že alespoň to mi pomůže, ale i přesto se už nemůžu dočkat podzimních prázdnin, které mi snad nejvíce pomůžou tuto krizi překonat. Často mám kvůli tomu deprese, protože vím, že mám ve škole navíc a některé známky mým vědomostem rozhodně neodpovídají. Abychom se přesunuli od hrůzostrašné školy k minulému víkendu. Oslavila jsem narozeniny s kamarády. Oslavu jsem uspořádala s jednou z mých nejlepších kamarádek v olomouckém baru ROCKSTAR v Laffayetově ulici. Sešel se nám hojný počet lidí, a tak tak se nám to vešlo do pronajetého podzemního salónku. S kamarádkou jsme se o přípravu pohostění podělily a obě jsme napekly, co se dalo. Hosté byli nejspíš spokojeni, protože na stole nezbylo nakonci ani jedno sousto.:-) nejhorší bylo, že kvůli velkému počtu hostů jsme neměly čas se pobavit se všemi, o čem jsme chtěly, a často jsme lítaly sem a tam, ale vše mělo šťastný konec a my dvě skončily tak, jak by každý správný oslavenec čerstvých osmnáctin měl.:-D kolem druhé hodiny ranní jsme to zabalili domů a spaly až do pravého poledne jako zabité. Moje nejlepší kamarádky mi udělaly krásné převapení a přinesly mi krásnou kvalitní kosmetiku a ta, se kterou jsem to slavila nádherný stříbrný řetízek. Ta moje nejlepší z nejlepších a spřízněná duše mi upekla nejvýbornější a nejkrásnější medovník na světě a dala mi řetízek s přívěškem ve tvaru srdíčka, kde byla vyrytá naše jména! To mě opravdu chytlo za srdce a už teď jsem si ho tak zamilovala, že ho jenom stěží sundám a vím, že si ho hrdě ponesu až do hrobu:-). Byla to vydařená oslava a konečně zasloužený odpočinek od školy. Co jste dělali minulý víkend vy a co máte naplánované na ten další?:-)

 

Nejkrásnější narozeninový dárek:-*

Tří kilový "dortík" od maminky.

Narozeninový oběd. 

Medovník od Terezky:-)

Welcome home!

Ahoj všichni! Omlouvám se, že píši článek až po takové dlouhé době, ale od té doby, co jsem přijela domů jsem v jednom kolotoči a vůbec nemám chvilku na vydechnutí. Ale upřímně je to teď ten nejlepší pocit:-) . Přiletěla jsem v pondělí ráno na letiště do Prahy, let byl naštěstí klidný, pohodový a rychlý. Když jsem vystoupila v Praze na letišti čekal mě lehký šok, kvůli sychravému počasí, na které jsě nebyla zvyklá. Na opačnou stranu nemůžu říct, že by to nebylo příjemné osvěžení od těch nekončících úmorných veder, které jsem zažívala celé 3 měsíce. Rozhodla jsem se strávit pár hodin nakupním výletem v centru, když už jsem zde byla a zašla jsem s kamarádem na kávu. Domů jsem odjížděla vlakem před 4 odpolední. Když jsem na olomouckém nádraží uviděla rozzářené a natěšené oči mojí maminky, nemohla jsem zadržet slzy. Konečně jsem objala svou milovanou rodinu:-). Bylo to krasné, dojemné setkání. Všichni zkonstatovali, že jsem tam hrozně rychle dospěla. Já se osobně cítím pořád stejná, ale je pravda, že mě pobyt v Libanonu dost změnil a hodně mi přidal na zkušenostech. Těšila jsem se na nádraží také na mé kamarády, ale ti mi zavolali, že trčí v zácpě, a že nakonec nestihnou přijet, a tak se uvidíme až zitra. Byla jsem dost zklamaná, ale v ten moment jsem byla šťastná, že mám u sebe rodiče a pojedu si konečně lehnout do své postýlky. Když jsme dojeli domů v žádném případě jsem neměla chuť nic vybalovat a zamířila jsem si to rovnou do svého pokoje. Z nějakého nejasného důvodu chtěla moje maminka, abych si prvně prošla všemi místnostmi a až pak si šla lehnout. Učinila jsem tedy kontrolní prohlídku, a když jsem jako poslední otevřela dveře od svého pokojíčku zůstala jsem stát jako přimražená. Přisli mě udělat překvapení všichni moji kamarádi s dortem v ruce, na kterém byl nápis "Welcome home":-) byla jsem nejvíc užaslá a mile překvapená! V tu chvíli si totiž uvědomíte, jak jste pro své přátele důležitá, a jak oni jsou důležití pro vás, a že vás vždy podrží nad vodou. Dodává mi to pocit naplnění a důvod žít. K návratu domů jsem dostala čokoládovo-kokosový cheesecake (mou oblíbenou kombinaci) z olomoucké cukrárny Ollies, který absolutně zasáhl mé chuťové buňky. Jednoznačně doporučuji! Dortík jsme hned rozkrájeli a "sblajzli" jako malinu:-P. Poté jsme si udělali příjemné posezení a probrali jsme, jak jsem se měla a došla řada i na ukázku fotek. Popravdě řečeno..Libanon mi v určitých věcech stoprocentně chybí, ale jsem ráda, že jsem doma a jestli budu mít jet opět někam na 3 měsíce, rozhodně si to promyslím. Teď mě čeká velmi náročný poslední rok gymnázia a následně maturita. Už teď na mě lezou pořádné deprese, ale říkám si, že už jsem zvládla hodně psychického nátlaku, tak tohle je pro mě jenom další zkouška:-). Jak se máte vy, maturanti i ti sťastnější - nematuranti? :-)

Jeden z mých nafocených lookbooků v Libanonu:-)

Poslední kafe se Ksenyí:-/

Poslední libanoské nákupy.

Counting every single day

Ahoj blogeři! Tak jak zvládáte první dny ve škole? Už jste se začali pořádně učit? No popravdě řečeno mně se tam letos vůbec nechce! Prázdniny utekly příšerně rychlým tempem, a já asi ještě nejsem dost připravená na to se vrátit do toho nekonečného koloběhu! Stěžuje mi to taky to, že letos maturuji, a budu toho mít až nad hlavu! Další záležitostí je také to, že jsem si teoreticky, a vlastně ani prakticky, neužila jediný den prázdnin se svými kamarády nebo rodinou. Jak přijedu domů, tak budu mít jen jeden den na adaptaci a hned poté se vrhnu okamžitě "do práce". Díkybohu za to, že mám babičku, která byla celý život učitelkou češtiny a s přípravou k maturitě mi pomůže. No abychom se vrátili ale k současné situaci. Zatím jsem pořád v Libanonu a do odletu domů mi zbýva 8 dní! Jedenáct dlouhých dní, které naštěstí pradoxně utíkají, čím dál rychleji. Práce mám stále dost, a tak mi na dopisování sešitů, čtení knížek k maturitě a psaní článků nezbývá moc času, ale všechno zatím jakštakš zvládám. Včera jsem měla focení katalogu pro designérku šatů a už teď se nemůžu dočkat na fotky. Měla jsem skvělého fotografa a za těch neskutečných 12 hodin práce a bolavých noh, které musely nést přes 15 kilogramů těžké šaty mi to stálo! Měla jsem také úžasný beauty tým - makeup artistku a kadeřníka:-) oba dva byli Evropané, takže jsem se konečně dočkala jiného make upu než toho arabského, který už mi leze těžce krkem. O dalších pracích asi nestojí za to se zmiňovat, protože je to pořád o tom stejném, jelikož často pracuji se stejnými klienty, kteří si mě oblíbili. Asi ten můj odjezd budou nést hůře než já:-D. Všem školákům tedy přeji, aby úspěšně vkročili do dalšího školního roku a měli hodně štěstí! Zase se Vám brzy ozvu. Zatím !:-)

Můj oblíbený "kousek":-P

Kreativně zařízené studio fotografa:-)

Afterparty v mém oblíbeném baru De Prague. 

My birthday

Dneska mám opět volno blogeři, teda kromě ranních castingů, tak jsem se rozhodla napsat článek o svém včerejším narozeninovém dni. Od brzkého rána jsem měla focení pro diamantové šperky, takže jsem byla nejbohatší ženou široko daleko po celém Libanonu. Den předem jsem napekla brownies, přišlo mi to jako milé gesto a rozdala jsem je Johnnymu, do kanceláře agentury, řidičům, holkám, jenom na práci to do mého týmu nějak nelezlo, tak mě to trochu zamrzelo, ale všichni ostatní mi čokoladovou nálož pochválili. Usoudila jsem tedy, že klienti a fotografům tým v pŕaci byli obyčejní suchaři. No každopádně jsem byla po dlouhém dni focení poměrně dost vyčerpáná a ani se mi večer nikam moc nechtělo. Jak už jsem řikala ani v práci mě moc nenadchli a nepotěšili, takže jsem už ani od večera moc neočekávala a v podstatě jsem si ani neuvědomovala, že byl "můj velký den". Myslela jsem spíš na rodinu a kamarády, cítila jsem pocit prázdnoty a úzkosti. Když jsem dojela domu čekalo na mě zde překvapení v podobě nové modelky. Je to devatenáctiletá Ukrajinka a je moc milá! Rozumněly jsme si od prvního momentu, tak jsem byla nadšená. Hned jsme si obě vyčerpané z celého dne práce a u ní cestování sedly na gauč v obýváku a daly jsme si mé brownies a kafe. Musím rict, že to chutnalo mnohem lépe než vypadalo! Asi o půl hodiny později nám napsal zprávu Johnny, že máme být na 9 hodinu večerní nachystané, a že pojedeme do restaurace oslavit moje narozeniny. Jely jsme do restaurace/baru De Prague, který se nachází v nejkrásnější části Bejrútu, DownTown. Byla jsem velmi ráda, že jsme slavili mé narozeniny zrovna zde, jelikož majitel restaurace navštívil před deseti lety Prahu a ta ho natolik ohromila, že po návratu domů se rozhodl založit a vybudovat restauraci/bar podle těch pražských a pokusit se alepsoň trochu vnést Českou atmosféru do Libanonu. Jednoznačně se mu to povedlo a dnes je jeho bar jeden z nejproslulejších ve středu Bejrútu. Jeho restauraci dokonce navštívil česky velvyslanec MuDr. Čížek. Začali jsme "předkrmem" oříškami a drinkem strawberry margarita. Poté jsme si objednaly hlavní chod, v mém případě se ním stal středně propečený hovězí steak s opečeným sýrem a libanonským salátem fattoush. Po večeři jsme si povídali, přišla řada na dárky, které jsem nečekala. Dostala jsem od Johnnyho a jeho manželky Zeiny krásný náramek z klenotnictví a od majitele restaurace 3 knížky v angličtině - Malého Prince, Starce a moře a poslední knihu o válce mezi Českem a Libanonem, která proběhla před tisíci lety. No alespoň mám teď co dělat ve svém volnu, a také procvičím svou angličtinu ještě o trochu více. Poté jsme otevřeli láhev Bayleis, mého oblíbeného likérů a znovu jsme začali zapíjet. O chvíli později přinesli šampaňské na přípitek, a to už jsme tedy měli v žaludku skvělý mix všeho alkoholu. K mému velkému překvapení asi za dalších deset minut donesla obsluha hořící zmrzlinový dort a všichni mi zpívali Happy Birthday! Byla jsem v šoku a tekly mi slzy. Dort byl vynikající a já jsem tak zakončila svůj krásný narozeninový den. Sice jsem si ho upřímně představovala úplně jinak a hlavně s někým jiným, ale i tak moje agentura i majitel restaurace se pro mě snažili udělat to nejlepší a to se jim určitě povedlo a jsem jim za to moc vděčná. Mimo jiné jsem také dostala krásná přání od svých nejblížších a dodalo mi to opět pocit štěstí, že doma na mě čeká milující rodina a přátele. A víte co je na tom to nejlepší? Že včerejším dnem se konečně přehoupla hranice dvacítky a ode dneška tu budu už jen 19 dní! 

S novýma holkama Karolínou a Ksenyi.

Dárek od mého oblíbeného fotografa z focení:-)

Narozeninový steak.

Vynikající zmrzlinový dort:-)

Tiredness from everything

Copak jste dneska dělali moji milí? Ja mám za sebou druhý den volna a musím říct, že i přesto jsem vyčerpaná jak nikdy. Byla jsem dvakrát po sobe makat ve fitku, ale tím to stoprocentně není. Doma jsem zvyklá chodit cvičit skoro každý den. Od té doby, co jsem navštívila Egypt mám pocit, že se mnou není něco v pořádku. Stále mám potíže se zažíváním. Jsem bez energie, ale v noci nemůžu spát. Pokaždé, když něco sním, tak mi je špatně od žaludku, a poté třeba běhám i 6x denně na záchod. No nic příjemného.. Doufám, že až se vrátím domů, tak se to vše zase srovná do pořádku, ale nejsem si jistá, jak dlouho jsem schopna ještě takhle žít. Dnes jsme byly na nákupech a i když se ochladilo alespoň trochu počasí, bylo mi na omdlení. Zvláštní je, že tak 3 týdny zpátky měla stejnou situaci Dasha. No uvidíme, snad mi bude brzy líp. Za pár dní mám narozeniny a ani si neumíte představit, jak mi je líto, že tu nebudu se svými nejbližšími. Minulý rok mě moje nejlepší kamarádky probudily s: "Všechno nejlepší!" a s dortem s prskavkami v rukách, bylo to moje nejhežčí ráno v životě! A teď bude co? Naštěstí mám na své narozeniny aspoň focení klenotů, tak se třeba můžu zmínit, že dneska slavím a třeba se nějaké pozornosti z jejich výrobků dočkám:-D ne dobře, dělám si srandu, ale jsem ráda, že na své narozeniny nebudu sedět "doma":-) s Karolínou, mou jedinou spolubydlící, jsem si konečně začala docela rozumnět, a tak nám utíka čas dohromady rychleji. Moje kamarádky dnes spolu odjely na dovolenou do Abu Dhabi a já tam s němi nejsem:-( snad nám to už příště společně vyjde! Jediné z čeho mám v posledních dnech radost je, že šéf mojí mateřské agentury chtěl po mně polaroidy - fotky obličeje bez make upu a postavy. Bála jsem se, že se mu nebudu líbit, a že mi řekne ať zhubnu a k mému překvapení mi řekl, že mám skvělou postavu a nepotřebuji nic vylepšovat. Já to sice vidím trošku jinak, ale ani si neumíte představit jakou radost mi to udělalo, a jak mi to dodalo energii:-P. Už jen 22 dní a budu doma!:-) moji přátele a rodina je teď to jediné, co mně ještě drží nad vodou. Jak vy budete trávit poslední dny prázdnin? Chce se Vám znovu do toho nekonečného koloběhu studia? 

Mé dnešní focení polaroidů.

Jedna ze společných focení s Dashou. Hrozné fotky i fotograf:-D