Women ride to High Tatras

Ahoj moji :-) všechny Vás zdravím ze slovenských Tater. Konečně jsem se odhodlala koupit nový macbook, který už jsem měla mít na narozeniny, takže mé příspěvky už budou mít konečně kvalitní podobu bez chyb ;-). V právě probíhajících podzimních prázdninách jsme si s maminkou udělaly dámskou jízdu a navštívily jsme Vysoké Tatry na turisticko-wellness pobyt, jak už u nás bývá každý rok zvykem. Teda s tím rozdílem, že letos jsme nechaly taťku doma. Vyrážely jsme ve čtvrtek ráno, ale jelikož je v naší rodině normální mít vždy zpoždění, nebylo to plánované ráno, ale po jedenácté hodině dopolední. Mamka řídila jako o závod a do Tater jsme přijely před třetí odpoledne. Ubytovaly jsme se v hotelu a šly na procházku po Starém Smokovci. Skončily jsme na cappucinu ve zdější kavárně, na které jsme si moc pochutnaly. Náš pobyt začínal první večeří už ve čtvrtek, takže večer vyhladovělé po procházce jsme si pochutnaly na vepřovém a kuřecím steaku s americkými bramborami a salátem. No co, na dovolené jde vždy dieta stranou:-D. V pátek ráno jsme si opravdu přivstaly, abychom stihli brzkou snídani a vyšly na naplánovou tůru včas. Jako cíl na první den jsme si zvolily Téryho chatu ve výšce 2015 m.n.m, na kterou jsme stoupaly z Hrebienku ve výšce 1285 m.n.m. Bylo to dosti náročné, ale trasu, která měla trvat podle plánované předpovědi rozcestníků 2.50h jsme "vyběhly" v rekordním čase 1.50h, a tak jsme si nahoře mohly pobyt prodloužit sluněním na rožžhaveném kameni a posezením v chatě. Celkově jsme za den našlapaly 20km. na večeři nás v hotelu čekal vynikající jelení guláš s houskovým knedlíkem:-D. Byla jsem opravfu vyhladovělá, takže přišel vhod! (Tohle by moje mateřská agentura rozhodně vědět neměla, ale kdybyste si to náhodou četli, tak se nebojte, já to vyběhám:-D) Na dnešní den jsme dlouho doumaly, co vymyslíme, ale nakonec vyhrála trasa ze Starého Smokovce 1010 m.n.m. přes Sliezský dóm na Polský Hrebeň 2200 m.n.m. v posledním metrech výšlapu jsem fakt už šahala na dno a říkala jsem si, jestli to neotočit, ale nakonec se vše povedlo a vyšly jsme obě! Dolů už nás vše bolelo a já necítím doteď zadek a lýtka, takže nechci ani vědět, jaké to bude zítra:-/. Každopádně to stálo za to! Dole ve Smokovci jsme si už v naší oblíbené kavárně opět objednaly a vypily cappucino a pádily autem do našeho hotelu na večeři. Teď právě sedím se spokojeným plným bříškem na gauči v obýváku. Zítra už si dáme asi jenom nějakou kratší tůru, nejspíš ze Štrbského plesa na Popradské a zpět. V plánu máme ještě zajít na oběd do nějaké koliby na tradiční slovenské halušky. Potom už budeme pádit domů, protože se musím ještě večer učit a v pondělí už mě zase čeká škola:-(. Kam se mi teda vůbec nechce. No jednoznačně to byl příjemný odpočinek, sice ne fyzický, ale psychický a já si dámskou jízdu velmi užila! Moji rodiče mě k lásce k horách učili už od mala, i přes to, že jsem to ráda neměla a preferovala jsem vždycky moře. Teď jsem si k nim cestu našla sama a jediné léto/zima nesmí být bez nich. Moc Vám za to děkuji rodičové! A hlavně za tebe mami!
Co vy, jak jste strávili Halloween (na který já jsem úplně zanevřela:-/) a podzimní prázdniny?

Neuvěřitelně Vás to nabyje, i když jste naprosto vyčerpaní, ten zážitek vidět vše zvrchu, co jste zdolali, je k nezaplacení..

Po cestě na Polský Hrebeň.

A teď už naše každodenní vynikající cappucino v kavárně Zlatá Studna ve Starém Smokovci.

Time pressure

Přemýšleli jste někdy vůbec o aktivním využití svého času a o správném rozvrhnutí dne tak, abyste všechny své plány stihli? V poslední době se často dostávala do časového presu a je to velmi nepříjemné. Pak jsem neustále ve stresu a musím naplánované věci rušit nebo přesouvat, protože nestíhám. Poslední dobou se snažím dělat věci tak, abych toho přes den neměla tolik a snažila se i chvilku vydechnout. Letos je na mě nátlak ze všech stran, maturita ve škole + klasické každodenní učení na písemky a zkoušení, modeling, do toho všeho chci pravidelně cvičit, protože to je pro mě pravý psychický odpočinek, a nakonec si udělat volno i na kamarády/dky a ještě mám i novou známost, takže bych byla ráda, kdyby to nevyšumělo, kvůli nedostatku času na sebe. Mám toho denodenně velmi moc, ale můj časový harmonogram je sice hodně natěsno, ale víceméně stihám vše, co je pro mě podstatné. Nejdůležitější je si najít i chvilku na sebe, ikdyby to znamenalo, že oželíte schůzku s kamarádkou nebo hodinu cvičení ve fitku. Pokud je toho na Vás moc, prostě si jednodušše lehněte na postel, vydechněte a na pár minut načerpejte energii. I pravidelný stravovací systém a jídlo v klidu vsedě Vám dodá mnohem více energie, než se nervovat a jíst ve spěchu po cestě do práce/ z práce atd. Nehledě na to, že Vás to chrání od následného přejídání po večerech a tloustnutí. Musíte se naučit s časem pracovat. Když už jste večer unavení a učení Vám neleze do hlavy, tak se na to vykašlete a raději si přivstaňte ráno a doučte se to. Po škole/práci si vyhraďte hodinku na jídlo, a pak bez jakéhokoliv vysedáváni se vrhněte na svůj odpolední program. Možná si to neuvědomujete, ale televize, počítač nebo jenom obyčejné projíždění ineternetových stránek, instagramu, facebooku a jiných sociáních sítí je strašný požírač času. Chápu, že jsou chvilky, kdy potřebujete mozek úplně vypnout a nechat na chvíli odpočinout, a to by právě mělo být mezi pauzami u učení nebo večer po odpolední aktivitě jako relax, u večeře nebo v posteli před usínáním. Víte, že lidský mozek nedokáže udržet pozornost při studiu aktivní déle než 20 minut, a pak potřebuje pauzu? Takže je opravdu lepší si to rozložit do delší doby, než se pak šrotit nárazově. Většinu stejně do dalšího dne zapomenete. Těžko říct, jestli Vám budou k něčemu moje rady, ale u mě to zatím tak funguje. Teď jsem na přehlídkách v Brně ve Vaňkovce až do neděle, a jelikož mám veškeré učení v kufru, tak jsem si udělala prostor na napsání tohoto článku. A každopádně, jestli jste z Brna nebo okolí, tak Vás ráda uvidím na přehlídkách, které se budou konat od pátku do neděle vždy v 11:00, 14:00, 16:00 a 18:00 přímo ve středu Vaňkovky:-)

Brunch with my sweeties in Prague.

"FARM LETNA"

One from our family lunch.

Baked salmon with mixed brocolli and potatoes cream. 

My besties:-*

Birthday celebrations vs. School routine

Tak po dalším odmlčení se tu opět hlásím:-) vím, že jsem s články lehce pozadu, ale chci vám všechno povyprávět chronologicky, takže se teď zaměřím na mou oslavu narozenin a události minulého týdne. Díky mé perfektní rodině jsem prožila skvělou oslavu v rodinném kruhu. Dostala jsem úžasný čokoládovo-ovocný dort ve tvaru srdce s marcipánovým nápisem, kde bylo napsane me jmeno a muj vek. Jako dárek jsem dostala od celé rodiny peníze na Macbook. Prěji si ho kvůli škole a hlavně kvůli jejich systému iOS, se kterým jsem na 100% spokojená. Bohužel jsem si doposud nenašla ani chvilku na to, abych si ho stihla koupit:-D. Takže peníze pomalu, ale jistě utrácím za jiné "nezbytné" maličkosti. Na rodinný oběd jsme zašli do restaurace Archa na Svatém Kopečku, kde nás nabídkou i chutí pokrmu mile překvapili. Já jsem zvolila stejně jako moje mamka pečeného lososa se špenátem a štouchanými brambory. Rozhodně jsem neudělala chybu. Bylo to naprosto vynikající. Po obědě jsme se odebrali k nám domu a oslavy pokračovaly až do 6té hodiny večerní. Následující týden ve škole byl neuvěřitelně rychlý a hektický, profesoři nás nenechali zahálet a zapráhli nás ve velkém stylu. Každý den píšeme minimálně 2 písemky plus si musíme vypracovávat maturitní témata, na které jsme posléze zkoušeni. Je toho hrozně moc. Stěží si najdu volný čas na fitko nebo alespoň na běhání a už vůbec ne na kamarády. Až mi je to líto a mám pocit, že je postupně ztrácím. Nemluvím o těch, kteří letos také maturují, protože vím, že ti maji stejnou situaci, ale myslím ty, kteří ne. Zejména u mé nejlepší kamarádky mě to mrzí. Co mě a u učení vidím jako nejhlavnější problém je to, že se nedokážu ani za nic na látku, kterou se učím, koncentrovat. Dlouho jsem přemýšlela, čím to je, protože jsem s tím nikdy dřív neměla problém. Dospěla jsem k závěru, že za to může můj rychlý přechod z jednoho pracovního období do druhého. Neměla jsem teoreticky žádné prázdniny. Vím, že modeling je něco jiného, ale modelky, by mě určitě pochopily. Ono je to taky dost psychicky vyčerpávající. Změnila jsem tedy styl učení a učím se vždy vše delší dobu dopředu. Doufám, že alespoň to mi pomůže, ale i přesto se už nemůžu dočkat podzimních prázdnin, které mi snad nejvíce pomůžou tuto krizi překonat. Často mám kvůli tomu deprese, protože vím, že mám ve škole navíc a některé známky mým vědomostem rozhodně neodpovídají. Abychom se přesunuli od hrůzostrašné školy k minulému víkendu. Oslavila jsem narozeniny s kamarády. Oslavu jsem uspořádala s jednou z mých nejlepších kamarádek v olomouckém baru ROCKSTAR v Laffayetově ulici. Sešel se nám hojný počet lidí, a tak tak se nám to vešlo do pronajetého podzemního salónku. S kamarádkou jsme se o přípravu pohostění podělily a obě jsme napekly, co se dalo. Hosté byli nejspíš spokojeni, protože na stole nezbylo nakonci ani jedno sousto.:-) nejhorší bylo, že kvůli velkému počtu hostů jsme neměly čas se pobavit se všemi, o čem jsme chtěly, a často jsme lítaly sem a tam, ale vše mělo šťastný konec a my dvě skončily tak, jak by každý správný oslavenec čerstvých osmnáctin měl.:-D kolem druhé hodiny ranní jsme to zabalili domů a spaly až do pravého poledne jako zabité. Moje nejlepší kamarádky mi udělaly krásné převapení a přinesly mi krásnou kvalitní kosmetiku a ta, se kterou jsem to slavila nádherný stříbrný řetízek. Ta moje nejlepší z nejlepších a spřízněná duše mi upekla nejvýbornější a nejkrásnější medovník na světě a dala mi řetízek s přívěškem ve tvaru srdíčka, kde byla vyrytá naše jména! To mě opravdu chytlo za srdce a už teď jsem si ho tak zamilovala, že ho jenom stěží sundám a vím, že si ho hrdě ponesu až do hrobu:-). Byla to vydařená oslava a konečně zasloužený odpočinek od školy. Co jste dělali minulý víkend vy a co máte naplánované na ten další?:-)

 

Nejkrásnější narozeninový dárek:-*

Tří kilový "dortík" od maminky.

Narozeninový oběd. 

Medovník od Terezky:-)

Welcome home!

Ahoj všichni! Omlouvám se, že píši článek až po takové dlouhé době, ale od té doby, co jsem přijela domů jsem v jednom kolotoči a vůbec nemám chvilku na vydechnutí. Ale upřímně je to teď ten nejlepší pocit:-) . Přiletěla jsem v pondělí ráno na letiště do Prahy, let byl naštěstí klidný, pohodový a rychlý. Když jsem vystoupila v Praze na letišti čekal mě lehký šok, kvůli sychravému počasí, na které jsě nebyla zvyklá. Na opačnou stranu nemůžu říct, že by to nebylo příjemné osvěžení od těch nekončících úmorných veder, které jsem zažívala celé 3 měsíce. Rozhodla jsem se strávit pár hodin nakupním výletem v centru, když už jsem zde byla a zašla jsem s kamarádem na kávu. Domů jsem odjížděla vlakem před 4 odpolední. Když jsem na olomouckém nádraží uviděla rozzářené a natěšené oči mojí maminky, nemohla jsem zadržet slzy. Konečně jsem objala svou milovanou rodinu:-). Bylo to krasné, dojemné setkání. Všichni zkonstatovali, že jsem tam hrozně rychle dospěla. Já se osobně cítím pořád stejná, ale je pravda, že mě pobyt v Libanonu dost změnil a hodně mi přidal na zkušenostech. Těšila jsem se na nádraží také na mé kamarády, ale ti mi zavolali, že trčí v zácpě, a že nakonec nestihnou přijet, a tak se uvidíme až zitra. Byla jsem dost zklamaná, ale v ten moment jsem byla šťastná, že mám u sebe rodiče a pojedu si konečně lehnout do své postýlky. Když jsme dojeli domů v žádném případě jsem neměla chuť nic vybalovat a zamířila jsem si to rovnou do svého pokoje. Z nějakého nejasného důvodu chtěla moje maminka, abych si prvně prošla všemi místnostmi a až pak si šla lehnout. Učinila jsem tedy kontrolní prohlídku, a když jsem jako poslední otevřela dveře od svého pokojíčku zůstala jsem stát jako přimražená. Přisli mě udělat překvapení všichni moji kamarádi s dortem v ruce, na kterém byl nápis "Welcome home":-) byla jsem nejvíc užaslá a mile překvapená! V tu chvíli si totiž uvědomíte, jak jste pro své přátele důležitá, a jak oni jsou důležití pro vás, a že vás vždy podrží nad vodou. Dodává mi to pocit naplnění a důvod žít. K návratu domů jsem dostala čokoládovo-kokosový cheesecake (mou oblíbenou kombinaci) z olomoucké cukrárny Ollies, který absolutně zasáhl mé chuťové buňky. Jednoznačně doporučuji! Dortík jsme hned rozkrájeli a "sblajzli" jako malinu:-P. Poté jsme si udělali příjemné posezení a probrali jsme, jak jsem se měla a došla řada i na ukázku fotek. Popravdě řečeno..Libanon mi v určitých věcech stoprocentně chybí, ale jsem ráda, že jsem doma a jestli budu mít jet opět někam na 3 měsíce, rozhodně si to promyslím. Teď mě čeká velmi náročný poslední rok gymnázia a následně maturita. Už teď na mě lezou pořádné deprese, ale říkám si, že už jsem zvládla hodně psychického nátlaku, tak tohle je pro mě jenom další zkouška:-). Jak se máte vy, maturanti i ti sťastnější - nematuranti? :-)

Jeden z mých nafocených lookbooků v Libanonu:-)

Poslední kafe se Ksenyí:-/

Poslední libanoské nákupy.

Counting every single day

Ahoj blogeři! Tak jak zvládáte první dny ve škole? Už jste se začali pořádně učit? No popravdě řečeno mně se tam letos vůbec nechce! Prázdniny utekly příšerně rychlým tempem, a já asi ještě nejsem dost připravená na to se vrátit do toho nekonečného koloběhu! Stěžuje mi to taky to, že letos maturuji, a budu toho mít až nad hlavu! Další záležitostí je také to, že jsem si teoreticky, a vlastně ani prakticky, neužila jediný den prázdnin se svými kamarády nebo rodinou. Jak přijedu domů, tak budu mít jen jeden den na adaptaci a hned poté se vrhnu okamžitě "do práce". Díkybohu za to, že mám babičku, která byla celý život učitelkou češtiny a s přípravou k maturitě mi pomůže. No abychom se vrátili ale k současné situaci. Zatím jsem pořád v Libanonu a do odletu domů mi zbýva 8 dní! Jedenáct dlouhých dní, které naštěstí pradoxně utíkají, čím dál rychleji. Práce mám stále dost, a tak mi na dopisování sešitů, čtení knížek k maturitě a psaní článků nezbývá moc času, ale všechno zatím jakštakš zvládám. Včera jsem měla focení katalogu pro designérku šatů a už teď se nemůžu dočkat na fotky. Měla jsem skvělého fotografa a za těch neskutečných 12 hodin práce a bolavých noh, které musely nést přes 15 kilogramů těžké šaty mi to stálo! Měla jsem také úžasný beauty tým - makeup artistku a kadeřníka:-) oba dva byli Evropané, takže jsem se konečně dočkala jiného make upu než toho arabského, který už mi leze těžce krkem. O dalších pracích asi nestojí za to se zmiňovat, protože je to pořád o tom stejném, jelikož často pracuji se stejnými klienty, kteří si mě oblíbili. Asi ten můj odjezd budou nést hůře než já:-D. Všem školákům tedy přeji, aby úspěšně vkročili do dalšího školního roku a měli hodně štěstí! Zase se Vám brzy ozvu. Zatím !:-)

Můj oblíbený "kousek":-P

Kreativně zařízené studio fotografa:-)

Afterparty v mém oblíbeném baru De Prague. 

My birthday

Dneska mám opět volno blogeři, teda kromě ranních castingů, tak jsem se rozhodla napsat článek o svém včerejším narozeninovém dni. Od brzkého rána jsem měla focení pro diamantové šperky, takže jsem byla nejbohatší ženou široko daleko po celém Libanonu. Den předem jsem napekla brownies, přišlo mi to jako milé gesto a rozdala jsem je Johnnymu, do kanceláře agentury, řidičům, holkám, jenom na práci to do mého týmu nějak nelezlo, tak mě to trochu zamrzelo, ale všichni ostatní mi čokoladovou nálož pochválili. Usoudila jsem tedy, že klienti a fotografům tým v pŕaci byli obyčejní suchaři. No každopádně jsem byla po dlouhém dni focení poměrně dost vyčerpáná a ani se mi večer nikam moc nechtělo. Jak už jsem řikala ani v práci mě moc nenadchli a nepotěšili, takže jsem už ani od večera moc neočekávala a v podstatě jsem si ani neuvědomovala, že byl "můj velký den". Myslela jsem spíš na rodinu a kamarády, cítila jsem pocit prázdnoty a úzkosti. Když jsem dojela domu čekalo na mě zde překvapení v podobě nové modelky. Je to devatenáctiletá Ukrajinka a je moc milá! Rozumněly jsme si od prvního momentu, tak jsem byla nadšená. Hned jsme si obě vyčerpané z celého dne práce a u ní cestování sedly na gauč v obýváku a daly jsme si mé brownies a kafe. Musím rict, že to chutnalo mnohem lépe než vypadalo! Asi o půl hodiny později nám napsal zprávu Johnny, že máme být na 9 hodinu večerní nachystané, a že pojedeme do restaurace oslavit moje narozeniny. Jely jsme do restaurace/baru De Prague, který se nachází v nejkrásnější části Bejrútu, DownTown. Byla jsem velmi ráda, že jsme slavili mé narozeniny zrovna zde, jelikož majitel restaurace navštívil před deseti lety Prahu a ta ho natolik ohromila, že po návratu domů se rozhodl založit a vybudovat restauraci/bar podle těch pražských a pokusit se alepsoň trochu vnést Českou atmosféru do Libanonu. Jednoznačně se mu to povedlo a dnes je jeho bar jeden z nejproslulejších ve středu Bejrútu. Jeho restauraci dokonce navštívil česky velvyslanec MuDr. Čížek. Začali jsme "předkrmem" oříškami a drinkem strawberry margarita. Poté jsme si objednaly hlavní chod, v mém případě se ním stal středně propečený hovězí steak s opečeným sýrem a libanonským salátem fattoush. Po večeři jsme si povídali, přišla řada na dárky, které jsem nečekala. Dostala jsem od Johnnyho a jeho manželky Zeiny krásný náramek z klenotnictví a od majitele restaurace 3 knížky v angličtině - Malého Prince, Starce a moře a poslední knihu o válce mezi Českem a Libanonem, která proběhla před tisíci lety. No alespoň mám teď co dělat ve svém volnu, a také procvičím svou angličtinu ještě o trochu více. Poté jsme otevřeli láhev Bayleis, mého oblíbeného likérů a znovu jsme začali zapíjet. O chvíli později přinesli šampaňské na přípitek, a to už jsme tedy měli v žaludku skvělý mix všeho alkoholu. K mému velkému překvapení asi za dalších deset minut donesla obsluha hořící zmrzlinový dort a všichni mi zpívali Happy Birthday! Byla jsem v šoku a tekly mi slzy. Dort byl vynikající a já jsem tak zakončila svůj krásný narozeninový den. Sice jsem si ho upřímně představovala úplně jinak a hlavně s někým jiným, ale i tak moje agentura i majitel restaurace se pro mě snažili udělat to nejlepší a to se jim určitě povedlo a jsem jim za to moc vděčná. Mimo jiné jsem také dostala krásná přání od svých nejblížších a dodalo mi to opět pocit štěstí, že doma na mě čeká milující rodina a přátele. A víte co je na tom to nejlepší? Že včerejším dnem se konečně přehoupla hranice dvacítky a ode dneška tu budu už jen 19 dní! 

S novýma holkama Karolínou a Ksenyi.

Dárek od mého oblíbeného fotografa z focení:-)

Narozeninový steak.

Vynikající zmrzlinový dort:-)

Tiredness from everything

Copak jste dneska dělali moji milí? Ja mám za sebou druhý den volna a musím říct, že i přesto jsem vyčerpaná jak nikdy. Byla jsem dvakrát po sobe makat ve fitku, ale tím to stoprocentně není. Doma jsem zvyklá chodit cvičit skoro každý den. Od té doby, co jsem navštívila Egypt mám pocit, že se mnou není něco v pořádku. Stále mám potíže se zažíváním. Jsem bez energie, ale v noci nemůžu spát. Pokaždé, když něco sním, tak mi je špatně od žaludku, a poté třeba běhám i 6x denně na záchod. No nic příjemného.. Doufám, že až se vrátím domů, tak se to vše zase srovná do pořádku, ale nejsem si jistá, jak dlouho jsem schopna ještě takhle žít. Dnes jsme byly na nákupech a i když se ochladilo alespoň trochu počasí, bylo mi na omdlení. Zvláštní je, že tak 3 týdny zpátky měla stejnou situaci Dasha. No uvidíme, snad mi bude brzy líp. Za pár dní mám narozeniny a ani si neumíte představit, jak mi je líto, že tu nebudu se svými nejbližšími. Minulý rok mě moje nejlepší kamarádky probudily s: "Všechno nejlepší!" a s dortem s prskavkami v rukách, bylo to moje nejhežčí ráno v životě! A teď bude co? Naštěstí mám na své narozeniny aspoň focení klenotů, tak se třeba můžu zmínit, že dneska slavím a třeba se nějaké pozornosti z jejich výrobků dočkám:-D ne dobře, dělám si srandu, ale jsem ráda, že na své narozeniny nebudu sedět "doma":-) s Karolínou, mou jedinou spolubydlící, jsem si konečně začala docela rozumnět, a tak nám utíka čas dohromady rychleji. Moje kamarádky dnes spolu odjely na dovolenou do Abu Dhabi a já tam s němi nejsem:-( snad nám to už příště společně vyjde! Jediné z čeho mám v posledních dnech radost je, že šéf mojí mateřské agentury chtěl po mně polaroidy - fotky obličeje bez make upu a postavy. Bála jsem se, že se mu nebudu líbit, a že mi řekne ať zhubnu a k mému překvapení mi řekl, že mám skvělou postavu a nepotřebuji nic vylepšovat. Já to sice vidím trošku jinak, ale ani si neumíte představit jakou radost mi to udělalo, a jak mi to dodalo energii:-P. Už jen 22 dní a budu doma!:-) moji přátele a rodina je teď to jediné, co mně ještě drží nad vodou. Jak vy budete trávit poslední dny prázdnin? Chce se Vám znovu do toho nekonečného koloběhu studia? 

Mé dnešní focení polaroidů.

Jedna ze společných focení s Dashou. Hrozné fotky i fotograf:-D

Hard time

Tak jsem tu zase s novým článkem! Teď budu nejspíš přidávat příspěvky častěji, jelikož mi začíná psychicky náročné období. Pár dní zpátky mi odjela Dasha a Domi a já se tu začínám cítím opravdu sama a stýská se mi čím dál víc po domově. Ani si neumíte představit, jak jsem brečela a byla v depresi v den Dashiného odjezdu. Bylo to pro mě opravdu tqežké se s ní rozloučit po těch dvou krásně prožitých společných měsících. A také po to všem, co pro mě udělala..no každopádně v den, kdy odjížděla jsem byla totálně na dně. Neuměla jsem si představit dalších 31 dní bez přátel a rodiny. Když jsem tu měla holky, tak jsem se alepsoň trochu cítila jako doma, ale teď? Jsem tu jenom s jednou Ukrajinkou, se kterou ještě ke všemu nemám společné zájmy, tudíž si ani nemáme moc co říct. Chtěla jsem vážně jet domu. Cítila jsem v srdci strašnou prázdnotu. Probrečela jsem celou noc, ale další den jsem se vzchopila a řekla jsem si, že jsem dostala příležitost, kterou nemá jen tak každá holka, a to se přece neodmítá! Samozřejmě, že je to pro mě pořád težké a každý den mám slabou chvilku, ale už se to krátí a k zítřku už tu budu jen 26 dní. Naštěstí také často pracuji, takže nemám čas na to myslet. Navíc si se svými kamarády, rodinou i Dashou píšu každý den, a to mě drží stále nad vodou. Snažím se tu prožít každou chvíli naplno, a pak si vše se svými přáteli vynahradím. Ani nevíte, jak se těším na moment, kdy obejmu svou maminku, tatínka a nejlepší kamarádky! Až když jste na dlouhou dobu pryč, tak si uvědomíte jakou cenu má vaše rodina a že byste ji nikdy nevyměnili. Mimo jiné dnes Dashu přijali do moji mateřské agentury na Slovensku, takže to znamená, že se naše cesty ještě někdy společně protnou! Hrozně mi chybí už teď. Za své cestování s modelingem jsem potkala hodně holek, ale zdaleka  nikdo mi tak nikdy nepřirostl k srdíčku jako ona. Přeji všem příjemný večer a doufám, že se nikdo nenudíte:-)

Experiences from Egypt

Dobré ráno blogeři! Copak máte dneska v plánu? Já mám konečně den volna, tak plánuji pořádný odpočinek, ale jako první určitě fitko, protože jsem do něho nezavítala už dva týdny, kvůli práci a strašně mi to chybí! No ale abych se vrátila k mému pracovnímu výletu do Egypta, jak jsem slíbila. Příjezd proběhl poněkud krkolomě, jak jste si mohli přečíst v minulém článku. Ovšem další den stál za to! Šéf se nám chtěl omluvit za minulou noc, tak jsme od něho jako dárek dostaly zkracenou pracovní dobu, výlet k pyramidám a zaplacené wellness&spa v resortu hotelu. Pracovaly jsme jen od 11am do 2pm, a pak nás vzal řidič do Gízy. Šok byl, když jsme zastavily před koňskou jízdárnou a šofér nám "rukama nohama" vysvětlil, že k pyramidám pojedeme každá na svém koni a sama! Já jsem seděla na koňském hřbetě jednou v životě jako dítě, a to mě ještě vedl instruktor. Začaly jsme říkat no no, ale bylo nám to prd platné, protože náš řidič neuměl anglicky a "měl na háku." Nějak jsme se vyškrábaly na sedlo a vyrazily jsme. Dalším nemilým překvapením bylo, když jsme zjistily, že pojedeme na dvouhodinovou trasu po poušti bez vody, a ještě jsme musely být zahalené, takže jsme umíraly horkem. To nikdo z nás opravdu nečekal. Navíc teda ukočírovat koně v písku není taky žádná sranda. Ze začátku jsme tedy z našeho slibovaného výletu moc nadšené nebyly, ale když jsme asi po hodině cesty pouští spatřily konečně pyramidy, rozzářily se nám oči štěstím a musím říct, že to byl jeden z mých největších zážitků v životě. Pyramidy prostě nikde jinde neuvidíte, a proto stojí za to se do Egypta podívat. Když jsme docválaly k autu nemohla jsem si znovu ani sednout, jak hrozně mě bolel zadek!:-( teda bylo to horší jako po posilce:-D byly jsme extrémně vyčerpané a chtěly jsme už jen na hotel. Otázky na řidiče, kam jedeme, byly marné, protože se všemu jen smál a na nic neodpovědel, protože nerozumněl. Jako další překvapení bylo na řadě to, že jsme nejely domů, ale smradlavé a upocené na manikůru, pedikůru a později na večeři. Překonaly jsme únavu spánkem v autě, a nakonec si ještě užily zbytek dne a večer jsme padly jen do postele! Další den jsme musely vstávat pekelně brzy, v 6 ráno, jelikož jsme měly před sebou náročný pracovní den a klient chtěl, abychom si ještě v podvečer mohly užít služeb hotelu. Fotily jsme lookbook, takže nic zajímavého, ale naštěstí šla práce od ruky a my jsme okolo páté hodiny odpolední skončily. Bohužel mi už od rána nebylo nějak dobře, takže když jsem dojela na hotel, tak jsem padla do postele a spala. Holky si zatím zašly na masáž, do bazénu a výřivky. Asi po dvou hodinách spánku jsem se probudila s hroznými křečmi v břiše, příšernou bolestí hlavy a zimnicí. Jako většina Čechů při návštěvě Egypta jsem chytla "Faraonovu pomstu". Zavolaly jsme tedy na recepci hotelu, aby mi přinesli z lékárny nějaké prášky a doufala jsem, že se mi po nich uleví. Taky se tak stalo a já mohla klidně spát. Tedy aspoň na dvě hodiny, protože pak jsem se vzbudila a od té doby jsem až do rána lítala na záchod. Nemocná už jsem nebyla pěkně dlouho a tohle bylo extra nepříjemné. Další den jsem zůstala doma, jelikož jsem kvůli křečím nemohla vylézt pomalu ani z postele. Klient to vzal naštěstí v pořádku a byl hrozně milý, a dokonce mi do hotelu donesl ještě nějaké další prášky a energeťáky, abych doplnila ztracenou energii. Mrzelo mě to, protože ten den se zrovna fotila kampaň a tam jsem určitě chtěla být. Klient mi řekl, že by si mě kvůli té kampani možná vzal příští rok znovu, ale nevím, jestli po této zkušenosti chci navštívit Egypt znovu. Pokud ano, tak jedině pořádně připravená!:-/ odpoledne se mi už udělalo trochu líp, tak jsem si zašla na švédskou masáž a byla jsem strnulá úžasem, jak hrozně mi prospěla! Cítila jsem se po ní jako znovuzrozená a i bříško bolelo míň! Večer mi konečně přišly holky, tak jsme si napustily vanu, umyly se, objednaly zmrzlinu a šly na kutě, protože jsme další den odlétaly domů. Budík byl nastavený na 5am, ale nám to bylo úplně jedno a vyspávaly jsme si až do 5:45am, a to jsme měly být 5:30am na recepci připravené na odjezd. Ve spěchu jsme všechno naházely do tašek a pelášily na recepci. Dalším nečekaným momentem bylo, když na nás nikde nikdo nečekal a ani se po nás nesháněl. Zavolaly jsme tedy klientovi a ten nám sdělil, že Šerif (nás řidič) zaspal, ale už je na cestě. Po hodině a půl čekání konečně přijel a než se všechno vyřídilo, po dvou hodinách jsme nasedly do auta. Byly jsme vystresované, že nestihneme naše letadlo, protože jsme měly už jen hodinu a půl do odletu a cesta na letiště zabrala něco okolo hodiny. Šerif valil o sto šest a letadlo jsme nakonec stihly jen díky zpoždění. No byl to šílený výlet, ale nelituji, že jsem se tam podívala. I přes všechny problémy, které jsem si z Egypta přivezla. Byl to můj dětský sen, a konečně se mi vyplnil! Na závěr jsem přece jenom měla oživení od Libanonu, a teď musím mít doplněnou sílu a energii na to, abych tady ještě dalších 29 dní vydržela, a pak mohla jet spokojeně domů! Držte mi palce! 

Výlet s holkama k pyramidám!

Tasty dinner:-P

Ten nejzázračnější pohled:-)

Utahané po cestě na koni.

Arrival to Egypt

Posílám všem pozdrav z Egypta! Tak abych začala popořadě, letištní kontrola v Libanonu proběhla sice pomalu, ale v pořádku a my jsme měly zhruba dvě hodiny na to, si užívat nákupy v Dutyfree. Ceny byly i přes to přehnaně vysoké, tak jsme asi hodinu nakonec natáčely random videa a zkoušely jsme milióny parfémů:-D. Konečně jsme se dostaly do letadla a odletěly. Nadšení z cestování nás přešlo, když jsme dorazily na egyptské letiště a čekaly venku unavené asi hodinu na řidiče. Po půl hodině zoufalství jsme se zkontaktovali s Johnnym (naším libanonským šéfem) a ten nám sdělil, že na silnici je zácpa, proto je driver late. Když přijel, tak začal s omluvou "sorry, traffic". Zvláštní je, že po cestě do hotelu žádná zácpa v obou směrech nebyla, ale whatever, hlavně, že jsme jely. Asi po hodine cesty jsme dosáhly cíle - Gizy. Jenomže to jsme ještě netušily, že řidič přesně neví, kde se nachází náš hotel a bude ho další půl hodiny hledat. Problém nastal, když nás doslova vyhodil před jiným hotelem, s tím, že se omlouvá, ale že ten náš původní nemůže najít a tento je prý taky "nice one". Byly jsme už strašně vyčerpané a unavené, tak jsme tedy změnu hotelu přijaly beze slov a hotelová služba nás zavedla na pokoj. Čekalo na nás zděšení, koupelna špinavá s plísní, místo tří postelí jenom dvě a žádná večeře. Byly jsme absolutně hladové, protože jsme nic kromě snídaně nic jiného nejedly a jídlo v letadle se nedalo jíst:-/. Wifi na pokojích také nebyla, tak jsme se okamžitě přesunuly do lobby baru - jediné místnosti s wifi. Nečekaně byla wifina neskutečně pomalá, takže se ani normálně nedalo volat s Johnnym a museli jsme se s ním spojit přes hotel, což nám zabralo další hodinu. Ten, když se dozvěděl, co se stalo, urgentně volal klientovi, aby nás převezl do spravného hotelu a byl pěkně naštvaný. Asi po 20ti minutách přijel ten stejný šofér a když vyřídil všechny formality, tak nás bez problémů zavezl na správné místo. Rozdíl hotelů byl abosutně nesrovnatelný. Všichni uměli anglicky, vstupní hala a recepce jako v paláci, a na pokoj nás dokonce odvezli golfovým vozíkem. Byly jsme z toho docela překvapené a vrtalo nám hlavou, proč to řidič nebo klient udělal, ale v ten moment nám to bylo jedno, chtěly jsme se jen najíst a spát. Ve 3 hodiny ráno jsme si objednaly na pokoj uzeného lososa se salátem a šly jsme do hajan, protože jsme další den musely být ready 10:30am, a to nám schedule klient ještě posunul, kvůli vzniklým problémům. Další den při setkání nám šéf sdělil, že jako omluvu dostaneme výlet k pyramidám a zaplacené wellness and spa. No to nám zvedlo náladu z nuly na sto! Na článek o tom, co se dělo dále si musíte ještě chvíli počkat, protože já pádím na masáž a do bazénu pro zasloužený odpočinek po focení a celém dni na podpatkách. K iPadu se dostanu opět až zítra večer. Pěkný letní večer!:-)

A jedeem!

Prošly jsme pasovou kontrolou:-)

Hala prvního hotelu.

Pro srovnání s prostorami druhého hotelu.

Naše pozdní večeře.

Summary of the week

Zdravím! Tak jsem zase zpět a omlouvám se, že po takové době:-( tento týden mám neskutečně nabitý a každý den pracuji. Ve svém volnu jsem ráda, že alespoň stihnu odepsat kamarádkám a podat nové zprávy rodině. Ale přece jenom je to pro mě dobré, protože mi čas ubíhá rychle, a já nemám ani chvilku na to, abych se nudila:-). Tento týden jsem měla skvělou fashion show pro designérku plavek a vybrali si mě jako hlavní tvář! Byl to neuvěřitelný zážitek. Navíc jsem na castingu před show potkala Čecha, manažera jedné pražské agentury, který je kamarád s mým šéfem z mateřské agentury a byl hrozně příjemný. Vyrazilo mi dech, když jsem na fashion show spatřila mého kamaráda ze Slovenska, který se mnou šel v Praze přehlídku těsně před mým odletem do Libanonu! Mimo jiné tam s ním byla ještě jedna Slovenka, a pak krásný černoch Jared z Ameriky, který žije a studoval v Praze! Cítila jsem se úplně jako doma!:-) I přes to, že se nenudím a nemám prostor myslet na negativní myšlenky, je tu pořád něco, co mě nenechává v noci klidnou spát. Od minulého týdne začala mít Dasha problémy se svým, od narození, nemocným srdcem. Díky horku nemůže v noci spát, nemá stálý tep, v jednom kuse se jí točí hlava a mlží před očima a skoro nic nejí, protože nemá chuť k jídlu. Dasha je pro mě zde něco jako moje sestra a jelikož mi strašně pomohla s mou stravou, myšlením a cvičením, jsem ji zavázaná a ikdyž přesně nevím jak, tak se jí snažím pomoct. V posledních dnech se ale začala od okolí stranit a hrozně se do sebe uzavřela. Byla jsem zvyklá s ní trávit nejvíce času, a teď pomalu nevím o čem se s ní mám bavit. Bohužel si toho nevšímám jenom já, ale i náš šéf a ostatní holky, že pohubla a už to nevypadá zdravě. Uvědomuji si, že když ji budu kontrolovat a připomínat ať jí, nikam to nepovede, stejně jako když já jsem měla anorexii, tak mě to spíš donutilo ještě míň jíst. Včera večer jsme se dokonce kvůli tomu pohádaly a já jsem plakala, protože mě to mrzelo, když nedělám nic špatného a ona mi mou pomoc vyčetla. Dnes ráno jsem se probudila velmi krasným způsobem. Byla jsem strašně unavená a ospalá, protože jsem včera kvůli hádce nemohla usnout. No a ráno cítím, jak mi někdo dává pusu na líčko a když jsem se tedy konečně odhodlala otevřít oči, tak jsem uviděla Dashu. Doufám, že už bude vše v pořádku! V sobotu spolu odjíždíme na 3denní focení do Egypta, tak i to by nám mohlo pomoci. Mrzelo by mě, kdyby ne..Co byste na mém místě a s mou zkušeností dělali vy? 

Dasha se zamilovala:-*

Our Chechoslovakian group:-)

Unexpected surprise

Krásný letní den všem! Jak si užíváte prázdnin? Už jsme skoro v půlce a já mám pocit, jako by čas letěl neuvěřitelně rychle a já nestihla za prázdniny ještě ani třetinu toho, co bych chtěla zvládnout. Příští školní rok mě čeká maturita a já jsem si dala přes prázdniny za úkol přečíst zbytek knížek k maturitě a naučit se alepsoň základy ruštiny k přijímacím zkouškám na vysokou školu. No zatím to vypadá tak, že mám přečteno 6 knížek, zpracováno pět a učebnici ruštiny jsem pomalu ani nevytáhla z kufru. I přesto, že zde mám hlavně po večerech plno volného času, nemůžu se přemoct něco udělat:-D. Navíc dny mi tu utíkají mnohem rychleji než doma. Na druhou stranu je to zase dobře, aspoň se tu nenudím a každým dnem jsem blíže k návratu domů. Když jsem odjížděla do Libanonu moje agentura mi sdělila, že zde budu 2 nebo 3 měsíce a vše záleží na tom, jak se mi bude dařit se zakázkami. První měsíc jsem měla práce plno, a tak jsem předpokládala, že jestli to bude další měsíc stejně, tak já tady zůstanu určitě i na třetí měsíc. Počátkem druhého měsíce prací neskutečně ubylo a my všechny jsme skoro celý týden seděly doma. Myslela jsem si tudíž, že pojedu domů po dvou měsících a už jsem se začala těšit na rodinu a kamarády. Překvapením bylo, když mi včera odpoledne šéf napsal zprávu: "I will keep you for the third month". Upřímně jsem to nečekala, i když zde pracuji ze všech nejvíc. Prvnímu měsíci se počet prací nemůže vyrovnat. Zeptala jsem se ho tedy, co bylo příčinou jeho rozhodnutí. Sdělil mi, že přes srpen tu se mnou bude jenom jedna holka, a tím pádem bychom měly pracovat skoro každý den. První pocity byly samozřejmě nadšení, ale potom jsem začala přemýšlet a upadla jsem do deprese. V polovině srpna mi odjedou všechny moje dosavadní kamarádky, včetně Dashy a já tu zůstanu sama. Co když si s novou modelkou nebudu rozumnět? Co když nebudu pracovat a budu se nudit doma? Co když mi dny přestanou utíkat a já budu každy den smutná? Sedly jsem si večer s holkama u shishy (vodní dýmky) a probraly jsme to. Došly jsme k závěru, že bych tu i přes moje špatné úvahy měla zůstat. Příští rok se určitě až do maturity nikam nepodívám, budu se denně šrotit na maturitu a ještě na přijímačky. Z toho důvodu si teď musím modelingu užít dosyta. Vím, že mi budou všichni hrozně chybět a oslavím tu své osmnáctiny a zřejmě sama:-( doufám, že si na mě aspoň šéf agentury tady vzpomene!:-D pak si to se všemi doma vynahradím!:-) a teď to tu zvládnu. Kdybych náhodou měla moc času, tak konečně můžu dodělat všechny své povinnosti do školy a psát více článku na blog:-) Také se vždycky nakonec těšíte z cestování domů? Protože přece jenom platí: "Všude dobře, doma nejlépe." 

From my lovely twin!:-*

Soo tired after bullshit job:-(

Miss my friends

Zdravím všechny mé spřízněné duše!:-) našla jsem si zase konečně čas na vytvoření nového článku, který Vám doufám zpříjemní den nebo alepsoň dodá inspiraci nebo nové myšlenky. Tento týden byl v Libanonu takový slabší. Měly jsme méně práce, kvůli poslednímu týdnu muslimského svátku Ramadanu, a tudíž se nikomu nechtělo pracovat. Dále se zde stalo pár hádek a moje kamarádka dokonce plakala, že chce jet domů. Pro Dashu je to její první cesta do zahraničí s modelingem, takže není divu, že to je pro ni težké. I přesto, že jsem se ji pokoušela rozveselit a přivést na jiné myšlenky, se mi to dvakrát nedařilo a nakonec ji pomohlo až fitko a vybití všechny zlé energie. Snažila jsem se všechny problémy a stížnosti děvčat moc nevnímat a vypouštět druhým uchem z hlavy ven, ale samozřejmě, že to mou náladu také přece jenom trochu ovlivnilo. Ještě když sedíte doma na zadku a už vážně nevíte, co byste udělali. Odemčela jsem jako pokaždé svůj telefon a zkontrolovala Facebook, instagram a snapchat, jestli mí přátelé nepřidali nějaký nový příspěvek. Na intagramu a snapchatu na mě naráz vyskočilo hned několik. Jak se spolu mé nejlepší kamarádky baví a užívají si prázdnin. Ne, že bych žárlila nebo já si prázdniny neužívala, ale začala jsem přemýšlet, jaké by to mohlo být, kdybych strávila zasloužené dvouměsíční volno doma s němi, a taky o jaké zážitky přicházím. Zároveň ztrácím čas, kdy proběhly jejich důležité zážitky a životní momenty. Přesně pro to vždycky další ráno následuje moje otázka: "Tak co jaký to bylo?", a netrpělivě čekám na odpověď. V horších případech mě také napadá, co když se něco špatného stane během mého pobytu v zahraničí? Ne, nesmím si to nechat vpustit do hlavy. Bohužel své pocity a myšlenky nemůžu ovlivnit na sto procent a to, že mi moji přátelé neskutečně chybí je silný fakt. O to víc mě potěší, když se mi kamaradi ozvou sami od sebe, naplní mě to pocitem štěstí a že jsem pro ně pořád stále důležitá i na dálku, ikdyž s nimi zrovna nejsem osobně. Mé nové kamarádky mám samozřejmě velmi ráda, ale nikdy to není, jako když někoho znáte od narození nebo 10 let, ale i klidně dva roky a do srdce se Vám vryje tak hluboko, že už ho z vašeho života vymazat jednoduše nelze. Nemůžu se dočkat, až je všechny zase uvidím a budu s nimi společně prožívat každé chvilky. Ať už ve fitku při společném workoutu, o pátečním večeru v baru, ve škole nebo jenom u nás doma společně u filmu s popcornem. Chybíte mi!! Hrozně moc zlatíčka!

Review for dental care

Dobrý den všem! Už pracuji nad dalším článkem, ale mezitím se s Vámi chci podělit o mé další fungující zázraky! Často se mě mé kamarádky i ostatní ptají, jak to dělám, že mám tak bílé zuby. Ještě když jsem závislá na kávě a denně mám minimálně dvě. Odpověď je snadná, musíte si najít kvalitní bělící zubní pastu, která ale zároveň neničí zubní sklovinu, poté zubní gel na osvěžení dechu a také k bělení a nakonec jsem člověk, který vyžvýká minimálně jeden balíček Orbit žvýkaček za den:-D. Nezdá se to, ale i taková mentholová žvýkačka, mimo to, že čistí zubní sklovinu, i bělí zuby. Odzkoušela jsem hodně bělících past, ale pokud chcete opravdu vidět výsledky je nutno si připlatit. Začínala jsem u Pearl Drops, a poté jsem přešla k white pearl smile - Nanocare silver a u ní také zůstanu! Oproti Pearl Drops má Nanocare mnohem příjemnější příchuť zeleného čaje a mentholu. Zuby se mi po 3 měsících jejího používání zdají bělejší než předtím. Chrání zuby před zubním kazem a obsahuje čistící částečky stříbra. Navíc je to český výrobek, takže i to vypovídá o její kvalitě. Přesvědčila mě na její zkoušku moje nejlepší kamarádka Terezka. (mytimeforyou.blogspot.cz). Můj zubní gel jsem objevila uplnou náhodou při obyčejném nákupu potravin v Globusu:-D. Procházela jsem oddělení kosmetiky a zaujala mě nová nabídka zubních gelů. Jejich cena se mi tedy zdála poměrně nepřiměřená vzhledem k malému balení (550Kc), ale rozhodla jsem se ho vyzkoušet, protože jsem předtím nikdy nic takovéhoo neviděla. Teď už vůbec o ničem neuvažuji a i když je dražší, vždy po něm sáhnu! Perfektní věcička. Nemusíte ho používat každý den, stačí 2x do týdne a zuby bělí 100%. Používám ho taky když sním jídlo s česnekem a nemůžu se zbavit nepříjemného dechu, vždycky zabere. Na kartáček stačí nanášet vážně malé množství. A co se týka žvýkaček to asi rozebírat není potřeba:-D jsem k nim uplně addicted a pomáhají mi i při nervozitě:-D a ať si každý říká co chce, orbitky jsou stejně nejlepší!:-) 

Find your happiness

Dneska ráno jsem se probudila se zvláštním pocitem. Od té doby, co jsem přestala dělat atletiku jsem byla tak nějak ztracená a pořád jsem hledala sama sebe. Začíná to obecně tím, když vás omrzí dětské sny a zábavy vás přestanou bavit a vy si uvědomíte, že toužíte po něčem jiném a věci, které pro vás byly dřív tabu se najednou stávají prioritami. Začínáte se zajímat o vzdělání, o to co vás v životě bude bavit a čemu se chcete dlouhodobě věnovat, co vás dokáže vnitřně naplnit a uspokojit. Hledáte si k sobě vhodného partnera a vrstevníci, kteří vypadali jako nejvhodnější partie se stávají nedospělími a vy toužíte po někom starším a vyspělejším. Někoho koho nebude zajímat jenom sex, ale i vaše potřeby a pocity, kdo s vámi bude ochotně trávit celé odpoledne, i když budete mít své dny a budete protivná a i když budete prožívat životní problémy a vaše drahá polovička vám bude poskytovat pochopení a otevřenou náruč, kdykoli budete potřebovat. Tedy tak to vidím alespoň já z pohledu ženy. No abychom se ale vrátili k mému příběhu. Díky bujarému dospívání jsem si prošla mimo jiné světlé chvilky i hodně utrpením od anorexie přes bulimii, pro mě nedostačující výsledky ve škole (protože vím, že jsem schopna dosáhnout lepších), po přehnané cvičení bez žádných výsledků. Všichni se mě ptají: "Proč jsi na sebe tak přísná a umanutá?" Sama si na to nedokážu odpovědět. Vím, že nemám ráda svoje tělo (i přes to, že jsem modelka) a proto se snažím, co nejvíc to jde, ho zlepšit. Teď už si uvědomuji, že tou dvouroční cestou, kterou jsem zvolila, jsem akorát ztrácela čas. Také mám na sebe vysoké nároky, co se týka školy a vzdělání. Tento rok pro mě začal neuvěřitelně úspěšně. Začala jsem se dostávat z mých "jídelních problémů", zlepšila jsem si známky ve škole a teď nacházím konečně i rovnováhu v jídle a cvičení, a to až tady v Libanonu! Za což vděčím mojí "měsíční" kamarádce Dashe. Vždy jsem si myslela, že pokud chce být holka krásně hubená, tak nemůže skoro nic jíst. Dasha mi ukázala pravý opak, nikdy nepřemýšlí a neuvažuje nad tím, co a kdy jí. Vezme si to, na co má chuť a to, o co ji tělo žádá, bez ohledu na to, jestli je to chleba nebo nutella v 11 večer. Přes to všechno má nejůžasnější tělo, které jsem kdy naživo viděla! Díky ní jsem si uvědomila, že vyvážená a pravidelná strava plus správné cvičení je tím klíčem k vysněné postavě. Abychom se tedy vrátili k dnešnímu ránu, probudila jsem se s pocitem, že jsem konečně našla své prozstimní štěstí! Dělám práci, která mě neuvěřitelně baví a naplňuje, konečně si spravuji svůj zkažený jídelníček a stravování, zvladám i školu a snažím se o co nejlepší známky a díky mému kamarádovi Kubovi, který dělá již rok sportovního poradce a se svými klenty má úspěchy, v pravidelných intervalech cvičím tak, abych jednou měla své vysněné tělo! Musím říct, že teď mi opravdu nic (kromě mé rodiny a přátel) nechybí! K dosažení absolutní spokojenosti mi chybí už "jen" pár krůčků a já doufám, že si to zase nepokazím! Potom se mohu jenom zdokonalovat. A ano jsem hodně ambiciózní, ale byla jsem vychována, že je důležité mít své cíle, ať už jsou jakékoliv a za to jsem svojí rodině neskutečně vděčná. A co vy? Stále se ještě hledáte nebo už o své budoucnosti máte jasno? :-)

One selfie during job:-)

Perfect brides:-D

Fotka po focení s naším oblíbeným asistentem kadeřníka, který se k nám po celý den choval mile:-)

My happiness here! (Dasha:-*)

No není úžasná? 

Today job

Ahoj moji drazí blogeři, hlásím se Vám opět z Libanonu. Dnes jsem měla práci pro místní rádio Freedom Music. No musím vám říct, že i když chodím velmi často do fitka a odcházím zničena, ale zároveň nabitá novou energií, tak celodenní stání a poslouchání hlasité hudby ještě ke všemu na sluníčku a v příšerném vedru mě vyčerpalo daleko víc, až jsem to nečekala. :-/ teď ležím zničená na posteli a jsem schopna napsat akorát článek na blog a pak si nejspíš na chvíli půjdu zdřímnout. :-D což se mi teda běžně během dne nestává. Ono to občas není úplně příjemné taková práce hostesky. Záleží na tom, jakého máte klienta a jak k vám přistupuje. Dnešní tým byl sice příjemný, ale zajímal se hlavně o to, aby byla odvedena jejich práce a naše potřeby byly ty tam:-(. Za celý den nám byla nabídnuta akorát voda a o tu jsme si musely ke všemu požádat samy! Stojím si za tím, že jak se chová klient, tak se chová modelka a taky jde podle toho ohodnotit stupeň její vykonané práce. Když jde vše ruku v ruce, tak celodenní focení může zabrat jenom pár hodin a my odcházíme spokojené a usměvavé. Když je to všechno naopak, tak musím přiznat z vlastní zkušenosti, že nejedenkrát jsem po práci brečela a dokonce se cítila dotčena. A ne jenom já. Vzpomínám na jedno focení, které se odehrálo taky tady v Libanonu pro jednoho módního návrháře. Šéf nám předem říkal, že je to příjemný klient pro kterého pracují už léta. Na práci jsem se velmi těšila, do té doby než přišel onen šok. Celý den jsme byly uráženy klientovým černým humorem. Ono to není snadné odvést kvalitní práci, když po každé fotce vás fotograf ohodnotí stylem: "hmm you looks like 70 years old queen Elizabeth in these dress or I don't like your color of skin". Přitom na většinu prací míváme castingy, ze kterých si nás firma/fotograf/klient předem vybere! O to víc jsem potom byla zařazena. Třešničkou na dortu byla poznámka ke konci focení od fotografa na kamarádku - OK. You are ugly and fat. To nám všem vyrazilo dech! Přitom ta holka má jednu z nejlepších postav, kterou jsem kdy viděla a rozhodně lepší než já! Samozřejmě to ze začátku nedávala najevo, ale později se rozbrečela. Večer už jsme z focení s děvčaty měly legraci, jelikož všechny pózy, které po nás fotograf chtěl byly opravdu divné a když jsme to probíraly s šéfem, tak říkal, že to nenechá jen tak:-) celým tímto článkem jsem chtěla říct, že ani my modelky nejsme dokonalé! Nejen ve svých očích, ale také pro oči jiných lidí. I pro jednoho klienta je jedna krásná a druhá obyčejná a přesně pro druhého naopak. Ale jedno vím jistě, pro vaši druhou polovičku budete vždycky ta/ten nejkrásnější a nejdokonalejší! 

Dnešní frajer, který mě požádal o fotku:-)

With my Ukranian mafia:-*

Advantages of modeling

Dobré ráno nebo spíš už dopoledne:-) já jsem se dneska po náročném týdnu chtěla opravdu dlouho vyspat, takže teprve teď vstávám a rovnou píši článek, protože mě chytla nálada se zase chvíli věnovat svému blogu. V předchozím povídání jsem slíbila, že se zmíním o tom, co mě na modelingu baví, proč ho vlastně dělám a všech jeho výhodách. Už jste někdy slyšeli o jiné práci, která by nabízela výlet do cizí země, teoreticky zadarmo, podíváte se ve volném čase i po památkách a dostanete se i k moři, budete mít své krásné profesionální fotky, dostanete se do časopisů nebo na billboardy, vyzkoušíte si 100 a 1 různých make-upu/změn a navíc za to všechno dostanete zaplaceno? Jestli ano, tak mi o tom určitě dejte vědět!:-) Teoreticky zadarmo jsem napsala, protože se vám samozřejmě náklady za letenku, vízum a ubytování strhnou z vydělaných peněz, ale i přes to domů rozhodně neodjíždíte s prázdnou. Teď už asi chápete, proč modelka nemůže odjet jen na týden pryč, protože by si nic nevydělala. Proto jezdíme do ciziny minimálně na měsíc a déle. Kromě výjimek fashion weeku. Práci modelky by nemohla dělat dívka/žena, která je hodně závislá na své rodině a okolí, ale na druhou stranu, ji to může naučit samostatnosti a také zlepšení cizích jazyku, pokud stesk překoná. Ve volném čase máte i možnost se mrknout po památkách, přírodě a místních specialitách, když jste na cizím místě tak dlouho. Když vychytáte i dobrou destinaci a šéfa, tak se můžete těšit na zasloužený relax, který vám dopřeje za odvedenou práci a vezme vás třeba na večeři, do kina nebo do nějakého wellness. Ano, všichni mi chybí, i moje postel:-( nemůžu se dočkat až si lehnu do těch čerstvě vypraných peřin! Naštěstí ale pracuji skoro každy den, takže nemám moc času na to myslet. A co mě nejvíce baví za práci? Jednoznačně fashion show! Ta atmosféra, když procházíte po molu v úžasném oblečení nebo šatech a září na vás reflektory, hraje skvělá hudba a vy jste středem pozornosti je vážně neuvěřitelně skvělá a nikdo, kdo to nezažil nemůže pochopit:-) Kdybyste měli jakékoliv dotazy, tak pište i na e-mail ellnerudova@seznam.cz. Příjemnou neděli.:-)

Focení pro salón svatebních šatů a kadeřnického studia. 

Užívání si volna:-P

Příprava na fashion show:-)