Ahoj všichni! Omlouvám se, že píši článek až po takové dlouhé době, ale od té doby, co jsem přijela domů jsem v jednom kolotoči a vůbec nemám chvilku na vydechnutí. Ale upřímně je to teď ten nejlepší pocit:-) . Přiletěla jsem v pondělí ráno na letiště do Prahy, let byl naštěstí klidný, pohodový a rychlý. Když jsem vystoupila v Praze na letišti čekal mě lehký šok, kvůli sychravému počasí, na které jsě nebyla zvyklá. Na opačnou stranu nemůžu říct, že by to nebylo příjemné osvěžení od těch nekončících úmorných veder, které jsem zažívala celé 3 měsíce. Rozhodla jsem se strávit pár hodin nakupním výletem v centru, když už jsem zde byla a zašla jsem s kamarádem na kávu. Domů jsem odjížděla vlakem před 4 odpolední. Když jsem na olomouckém nádraží uviděla rozzářené a natěšené oči mojí maminky, nemohla jsem zadržet slzy. Konečně jsem objala svou milovanou rodinu:-). Bylo to krasné, dojemné setkání. Všichni zkonstatovali, že jsem tam hrozně rychle dospěla. Já se osobně cítím pořád stejná, ale je pravda, že mě pobyt v Libanonu dost změnil a hodně mi přidal na zkušenostech. Těšila jsem se na nádraží také na mé kamarády, ale ti mi zavolali, že trčí v zácpě, a že nakonec nestihnou přijet, a tak se uvidíme až zitra. Byla jsem dost zklamaná, ale v ten moment jsem byla šťastná, že mám u sebe rodiče a pojedu si konečně lehnout do své postýlky. Když jsme dojeli domů v žádném případě jsem neměla chuť nic vybalovat a zamířila jsem si to rovnou do svého pokoje. Z nějakého nejasného důvodu chtěla moje maminka, abych si prvně prošla všemi místnostmi a až pak si šla lehnout. Učinila jsem tedy kontrolní prohlídku, a když jsem jako poslední otevřela dveře od svého pokojíčku zůstala jsem stát jako přimražená. Přisli mě udělat překvapení všichni moji kamarádi s dortem v ruce, na kterém byl nápis "Welcome home":-) byla jsem nejvíc užaslá a mile překvapená! V tu chvíli si totiž uvědomíte, jak jste pro své přátele důležitá, a jak oni jsou důležití pro vás, a že vás vždy podrží nad vodou. Dodává mi to pocit naplnění a důvod žít. K návratu domů jsem dostala čokoládovo-kokosový cheesecake (mou oblíbenou kombinaci) z olomoucké cukrárny Ollies, který absolutně zasáhl mé chuťové buňky. Jednoznačně doporučuji! Dortík jsme hned rozkrájeli a "sblajzli" jako malinu:-P. Poté jsme si udělali příjemné posezení a probrali jsme, jak jsem se měla a došla řada i na ukázku fotek. Popravdě řečeno..Libanon mi v určitých věcech stoprocentně chybí, ale jsem ráda, že jsem doma a jestli budu mít jet opět někam na 3 měsíce, rozhodně si to promyslím. Teď mě čeká velmi náročný poslední rok gymnázia a následně maturita. Už teď na mě lezou pořádné deprese, ale říkám si, že už jsem zvládla hodně psychického nátlaku, tak tohle je pro mě jenom další zkouška:-). Jak se máte vy, maturanti i ti sťastnější - nematuranti? :-)
Jeden z mých nafocených lookbooků v Libanonu:-)
Poslední kafe se Ksenyí:-/
Poslední libanoské nákupy.
