My birthday

Dneska mám opět volno blogeři, teda kromě ranních castingů, tak jsem se rozhodla napsat článek o svém včerejším narozeninovém dni. Od brzkého rána jsem měla focení pro diamantové šperky, takže jsem byla nejbohatší ženou široko daleko po celém Libanonu. Den předem jsem napekla brownies, přišlo mi to jako milé gesto a rozdala jsem je Johnnymu, do kanceláře agentury, řidičům, holkám, jenom na práci to do mého týmu nějak nelezlo, tak mě to trochu zamrzelo, ale všichni ostatní mi čokoladovou nálož pochválili. Usoudila jsem tedy, že klienti a fotografům tým v pŕaci byli obyčejní suchaři. No každopádně jsem byla po dlouhém dni focení poměrně dost vyčerpáná a ani se mi večer nikam moc nechtělo. Jak už jsem řikala ani v práci mě moc nenadchli a nepotěšili, takže jsem už ani od večera moc neočekávala a v podstatě jsem si ani neuvědomovala, že byl "můj velký den". Myslela jsem spíš na rodinu a kamarády, cítila jsem pocit prázdnoty a úzkosti. Když jsem dojela domu čekalo na mě zde překvapení v podobě nové modelky. Je to devatenáctiletá Ukrajinka a je moc milá! Rozumněly jsme si od prvního momentu, tak jsem byla nadšená. Hned jsme si obě vyčerpané z celého dne práce a u ní cestování sedly na gauč v obýváku a daly jsme si mé brownies a kafe. Musím rict, že to chutnalo mnohem lépe než vypadalo! Asi o půl hodiny později nám napsal zprávu Johnny, že máme být na 9 hodinu večerní nachystané, a že pojedeme do restaurace oslavit moje narozeniny. Jely jsme do restaurace/baru De Prague, který se nachází v nejkrásnější části Bejrútu, DownTown. Byla jsem velmi ráda, že jsme slavili mé narozeniny zrovna zde, jelikož majitel restaurace navštívil před deseti lety Prahu a ta ho natolik ohromila, že po návratu domů se rozhodl založit a vybudovat restauraci/bar podle těch pražských a pokusit se alepsoň trochu vnést Českou atmosféru do Libanonu. Jednoznačně se mu to povedlo a dnes je jeho bar jeden z nejproslulejších ve středu Bejrútu. Jeho restauraci dokonce navštívil česky velvyslanec MuDr. Čížek. Začali jsme "předkrmem" oříškami a drinkem strawberry margarita. Poté jsme si objednaly hlavní chod, v mém případě se ním stal středně propečený hovězí steak s opečeným sýrem a libanonským salátem fattoush. Po večeři jsme si povídali, přišla řada na dárky, které jsem nečekala. Dostala jsem od Johnnyho a jeho manželky Zeiny krásný náramek z klenotnictví a od majitele restaurace 3 knížky v angličtině - Malého Prince, Starce a moře a poslední knihu o válce mezi Českem a Libanonem, která proběhla před tisíci lety. No alespoň mám teď co dělat ve svém volnu, a také procvičím svou angličtinu ještě o trochu více. Poté jsme otevřeli láhev Bayleis, mého oblíbeného likérů a znovu jsme začali zapíjet. O chvíli později přinesli šampaňské na přípitek, a to už jsme tedy měli v žaludku skvělý mix všeho alkoholu. K mému velkému překvapení asi za dalších deset minut donesla obsluha hořící zmrzlinový dort a všichni mi zpívali Happy Birthday! Byla jsem v šoku a tekly mi slzy. Dort byl vynikající a já jsem tak zakončila svůj krásný narozeninový den. Sice jsem si ho upřímně představovala úplně jinak a hlavně s někým jiným, ale i tak moje agentura i majitel restaurace se pro mě snažili udělat to nejlepší a to se jim určitě povedlo a jsem jim za to moc vděčná. Mimo jiné jsem také dostala krásná přání od svých nejblížších a dodalo mi to opět pocit štěstí, že doma na mě čeká milující rodina a přátele. A víte co je na tom to nejlepší? Že včerejším dnem se konečně přehoupla hranice dvacítky a ode dneška tu budu už jen 19 dní! 

S novýma holkama Karolínou a Ksenyi.

Dárek od mého oblíbeného fotografa z focení:-)

Narozeninový steak.

Vynikající zmrzlinový dort:-)

Tiredness from everything

Copak jste dneska dělali moji milí? Ja mám za sebou druhý den volna a musím říct, že i přesto jsem vyčerpaná jak nikdy. Byla jsem dvakrát po sobe makat ve fitku, ale tím to stoprocentně není. Doma jsem zvyklá chodit cvičit skoro každý den. Od té doby, co jsem navštívila Egypt mám pocit, že se mnou není něco v pořádku. Stále mám potíže se zažíváním. Jsem bez energie, ale v noci nemůžu spát. Pokaždé, když něco sním, tak mi je špatně od žaludku, a poté třeba běhám i 6x denně na záchod. No nic příjemného.. Doufám, že až se vrátím domů, tak se to vše zase srovná do pořádku, ale nejsem si jistá, jak dlouho jsem schopna ještě takhle žít. Dnes jsme byly na nákupech a i když se ochladilo alespoň trochu počasí, bylo mi na omdlení. Zvláštní je, že tak 3 týdny zpátky měla stejnou situaci Dasha. No uvidíme, snad mi bude brzy líp. Za pár dní mám narozeniny a ani si neumíte představit, jak mi je líto, že tu nebudu se svými nejbližšími. Minulý rok mě moje nejlepší kamarádky probudily s: "Všechno nejlepší!" a s dortem s prskavkami v rukách, bylo to moje nejhežčí ráno v životě! A teď bude co? Naštěstí mám na své narozeniny aspoň focení klenotů, tak se třeba můžu zmínit, že dneska slavím a třeba se nějaké pozornosti z jejich výrobků dočkám:-D ne dobře, dělám si srandu, ale jsem ráda, že na své narozeniny nebudu sedět "doma":-) s Karolínou, mou jedinou spolubydlící, jsem si konečně začala docela rozumnět, a tak nám utíka čas dohromady rychleji. Moje kamarádky dnes spolu odjely na dovolenou do Abu Dhabi a já tam s němi nejsem:-( snad nám to už příště společně vyjde! Jediné z čeho mám v posledních dnech radost je, že šéf mojí mateřské agentury chtěl po mně polaroidy - fotky obličeje bez make upu a postavy. Bála jsem se, že se mu nebudu líbit, a že mi řekne ať zhubnu a k mému překvapení mi řekl, že mám skvělou postavu a nepotřebuji nic vylepšovat. Já to sice vidím trošku jinak, ale ani si neumíte představit jakou radost mi to udělalo, a jak mi to dodalo energii:-P. Už jen 22 dní a budu doma!:-) moji přátele a rodina je teď to jediné, co mně ještě drží nad vodou. Jak vy budete trávit poslední dny prázdnin? Chce se Vám znovu do toho nekonečného koloběhu studia? 

Mé dnešní focení polaroidů.

Jedna ze společných focení s Dashou. Hrozné fotky i fotograf:-D

Hard time

Tak jsem tu zase s novým článkem! Teď budu nejspíš přidávat příspěvky častěji, jelikož mi začíná psychicky náročné období. Pár dní zpátky mi odjela Dasha a Domi a já se tu začínám cítím opravdu sama a stýská se mi čím dál víc po domově. Ani si neumíte představit, jak jsem brečela a byla v depresi v den Dashiného odjezdu. Bylo to pro mě opravdu tqežké se s ní rozloučit po těch dvou krásně prožitých společných měsících. A také po to všem, co pro mě udělala..no každopádně v den, kdy odjížděla jsem byla totálně na dně. Neuměla jsem si představit dalších 31 dní bez přátel a rodiny. Když jsem tu měla holky, tak jsem se alepsoň trochu cítila jako doma, ale teď? Jsem tu jenom s jednou Ukrajinkou, se kterou ještě ke všemu nemám společné zájmy, tudíž si ani nemáme moc co říct. Chtěla jsem vážně jet domu. Cítila jsem v srdci strašnou prázdnotu. Probrečela jsem celou noc, ale další den jsem se vzchopila a řekla jsem si, že jsem dostala příležitost, kterou nemá jen tak každá holka, a to se přece neodmítá! Samozřejmě, že je to pro mě pořád težké a každý den mám slabou chvilku, ale už se to krátí a k zítřku už tu budu jen 26 dní. Naštěstí také často pracuji, takže nemám čas na to myslet. Navíc si se svými kamarády, rodinou i Dashou píšu každý den, a to mě drží stále nad vodou. Snažím se tu prožít každou chvíli naplno, a pak si vše se svými přáteli vynahradím. Ani nevíte, jak se těším na moment, kdy obejmu svou maminku, tatínka a nejlepší kamarádky! Až když jste na dlouhou dobu pryč, tak si uvědomíte jakou cenu má vaše rodina a že byste ji nikdy nevyměnili. Mimo jiné dnes Dashu přijali do moji mateřské agentury na Slovensku, takže to znamená, že se naše cesty ještě někdy společně protnou! Hrozně mi chybí už teď. Za své cestování s modelingem jsem potkala hodně holek, ale zdaleka  nikdo mi tak nikdy nepřirostl k srdíčku jako ona. Přeji všem příjemný večer a doufám, že se nikdo nenudíte:-)

Experiences from Egypt

Dobré ráno blogeři! Copak máte dneska v plánu? Já mám konečně den volna, tak plánuji pořádný odpočinek, ale jako první určitě fitko, protože jsem do něho nezavítala už dva týdny, kvůli práci a strašně mi to chybí! No ale abych se vrátila k mému pracovnímu výletu do Egypta, jak jsem slíbila. Příjezd proběhl poněkud krkolomě, jak jste si mohli přečíst v minulém článku. Ovšem další den stál za to! Šéf se nám chtěl omluvit za minulou noc, tak jsme od něho jako dárek dostaly zkracenou pracovní dobu, výlet k pyramidám a zaplacené wellness&spa v resortu hotelu. Pracovaly jsme jen od 11am do 2pm, a pak nás vzal řidič do Gízy. Šok byl, když jsme zastavily před koňskou jízdárnou a šofér nám "rukama nohama" vysvětlil, že k pyramidám pojedeme každá na svém koni a sama! Já jsem seděla na koňském hřbetě jednou v životě jako dítě, a to mě ještě vedl instruktor. Začaly jsme říkat no no, ale bylo nám to prd platné, protože náš řidič neuměl anglicky a "měl na háku." Nějak jsme se vyškrábaly na sedlo a vyrazily jsme. Dalším nemilým překvapením bylo, když jsme zjistily, že pojedeme na dvouhodinovou trasu po poušti bez vody, a ještě jsme musely být zahalené, takže jsme umíraly horkem. To nikdo z nás opravdu nečekal. Navíc teda ukočírovat koně v písku není taky žádná sranda. Ze začátku jsme tedy z našeho slibovaného výletu moc nadšené nebyly, ale když jsme asi po hodině cesty pouští spatřily konečně pyramidy, rozzářily se nám oči štěstím a musím říct, že to byl jeden z mých největších zážitků v životě. Pyramidy prostě nikde jinde neuvidíte, a proto stojí za to se do Egypta podívat. Když jsme docválaly k autu nemohla jsem si znovu ani sednout, jak hrozně mě bolel zadek!:-( teda bylo to horší jako po posilce:-D byly jsme extrémně vyčerpané a chtěly jsme už jen na hotel. Otázky na řidiče, kam jedeme, byly marné, protože se všemu jen smál a na nic neodpovědel, protože nerozumněl. Jako další překvapení bylo na řadě to, že jsme nejely domů, ale smradlavé a upocené na manikůru, pedikůru a později na večeři. Překonaly jsme únavu spánkem v autě, a nakonec si ještě užily zbytek dne a večer jsme padly jen do postele! Další den jsme musely vstávat pekelně brzy, v 6 ráno, jelikož jsme měly před sebou náročný pracovní den a klient chtěl, abychom si ještě v podvečer mohly užít služeb hotelu. Fotily jsme lookbook, takže nic zajímavého, ale naštěstí šla práce od ruky a my jsme okolo páté hodiny odpolední skončily. Bohužel mi už od rána nebylo nějak dobře, takže když jsem dojela na hotel, tak jsem padla do postele a spala. Holky si zatím zašly na masáž, do bazénu a výřivky. Asi po dvou hodinách spánku jsem se probudila s hroznými křečmi v břiše, příšernou bolestí hlavy a zimnicí. Jako většina Čechů při návštěvě Egypta jsem chytla "Faraonovu pomstu". Zavolaly jsme tedy na recepci hotelu, aby mi přinesli z lékárny nějaké prášky a doufala jsem, že se mi po nich uleví. Taky se tak stalo a já mohla klidně spát. Tedy aspoň na dvě hodiny, protože pak jsem se vzbudila a od té doby jsem až do rána lítala na záchod. Nemocná už jsem nebyla pěkně dlouho a tohle bylo extra nepříjemné. Další den jsem zůstala doma, jelikož jsem kvůli křečím nemohla vylézt pomalu ani z postele. Klient to vzal naštěstí v pořádku a byl hrozně milý, a dokonce mi do hotelu donesl ještě nějaké další prášky a energeťáky, abych doplnila ztracenou energii. Mrzelo mě to, protože ten den se zrovna fotila kampaň a tam jsem určitě chtěla být. Klient mi řekl, že by si mě kvůli té kampani možná vzal příští rok znovu, ale nevím, jestli po této zkušenosti chci navštívit Egypt znovu. Pokud ano, tak jedině pořádně připravená!:-/ odpoledne se mi už udělalo trochu líp, tak jsem si zašla na švédskou masáž a byla jsem strnulá úžasem, jak hrozně mi prospěla! Cítila jsem se po ní jako znovuzrozená a i bříško bolelo míň! Večer mi konečně přišly holky, tak jsme si napustily vanu, umyly se, objednaly zmrzlinu a šly na kutě, protože jsme další den odlétaly domů. Budík byl nastavený na 5am, ale nám to bylo úplně jedno a vyspávaly jsme si až do 5:45am, a to jsme měly být 5:30am na recepci připravené na odjezd. Ve spěchu jsme všechno naházely do tašek a pelášily na recepci. Dalším nečekaným momentem bylo, když na nás nikde nikdo nečekal a ani se po nás nesháněl. Zavolaly jsme tedy klientovi a ten nám sdělil, že Šerif (nás řidič) zaspal, ale už je na cestě. Po hodině a půl čekání konečně přijel a než se všechno vyřídilo, po dvou hodinách jsme nasedly do auta. Byly jsme vystresované, že nestihneme naše letadlo, protože jsme měly už jen hodinu a půl do odletu a cesta na letiště zabrala něco okolo hodiny. Šerif valil o sto šest a letadlo jsme nakonec stihly jen díky zpoždění. No byl to šílený výlet, ale nelituji, že jsem se tam podívala. I přes všechny problémy, které jsem si z Egypta přivezla. Byl to můj dětský sen, a konečně se mi vyplnil! Na závěr jsem přece jenom měla oživení od Libanonu, a teď musím mít doplněnou sílu a energii na to, abych tady ještě dalších 29 dní vydržela, a pak mohla jet spokojeně domů! Držte mi palce! 

Výlet s holkama k pyramidám!

Tasty dinner:-P

Ten nejzázračnější pohled:-)

Utahané po cestě na koni.

Arrival to Egypt

Posílám všem pozdrav z Egypta! Tak abych začala popořadě, letištní kontrola v Libanonu proběhla sice pomalu, ale v pořádku a my jsme měly zhruba dvě hodiny na to, si užívat nákupy v Dutyfree. Ceny byly i přes to přehnaně vysoké, tak jsme asi hodinu nakonec natáčely random videa a zkoušely jsme milióny parfémů:-D. Konečně jsme se dostaly do letadla a odletěly. Nadšení z cestování nás přešlo, když jsme dorazily na egyptské letiště a čekaly venku unavené asi hodinu na řidiče. Po půl hodině zoufalství jsme se zkontaktovali s Johnnym (naším libanonským šéfem) a ten nám sdělil, že na silnici je zácpa, proto je driver late. Když přijel, tak začal s omluvou "sorry, traffic". Zvláštní je, že po cestě do hotelu žádná zácpa v obou směrech nebyla, ale whatever, hlavně, že jsme jely. Asi po hodine cesty jsme dosáhly cíle - Gizy. Jenomže to jsme ještě netušily, že řidič přesně neví, kde se nachází náš hotel a bude ho další půl hodiny hledat. Problém nastal, když nás doslova vyhodil před jiným hotelem, s tím, že se omlouvá, ale že ten náš původní nemůže najít a tento je prý taky "nice one". Byly jsme už strašně vyčerpané a unavené, tak jsme tedy změnu hotelu přijaly beze slov a hotelová služba nás zavedla na pokoj. Čekalo na nás zděšení, koupelna špinavá s plísní, místo tří postelí jenom dvě a žádná večeře. Byly jsme absolutně hladové, protože jsme nic kromě snídaně nic jiného nejedly a jídlo v letadle se nedalo jíst:-/. Wifi na pokojích také nebyla, tak jsme se okamžitě přesunuly do lobby baru - jediné místnosti s wifi. Nečekaně byla wifina neskutečně pomalá, takže se ani normálně nedalo volat s Johnnym a museli jsme se s ním spojit přes hotel, což nám zabralo další hodinu. Ten, když se dozvěděl, co se stalo, urgentně volal klientovi, aby nás převezl do spravného hotelu a byl pěkně naštvaný. Asi po 20ti minutách přijel ten stejný šofér a když vyřídil všechny formality, tak nás bez problémů zavezl na správné místo. Rozdíl hotelů byl abosutně nesrovnatelný. Všichni uměli anglicky, vstupní hala a recepce jako v paláci, a na pokoj nás dokonce odvezli golfovým vozíkem. Byly jsme z toho docela překvapené a vrtalo nám hlavou, proč to řidič nebo klient udělal, ale v ten moment nám to bylo jedno, chtěly jsme se jen najíst a spát. Ve 3 hodiny ráno jsme si objednaly na pokoj uzeného lososa se salátem a šly jsme do hajan, protože jsme další den musely být ready 10:30am, a to nám schedule klient ještě posunul, kvůli vzniklým problémům. Další den při setkání nám šéf sdělil, že jako omluvu dostaneme výlet k pyramidám a zaplacené wellness and spa. No to nám zvedlo náladu z nuly na sto! Na článek o tom, co se dělo dále si musíte ještě chvíli počkat, protože já pádím na masáž a do bazénu pro zasloužený odpočinek po focení a celém dni na podpatkách. K iPadu se dostanu opět až zítra večer. Pěkný letní večer!:-)

A jedeem!

Prošly jsme pasovou kontrolou:-)

Hala prvního hotelu.

Pro srovnání s prostorami druhého hotelu.

Naše pozdní večeře.

Summary of the week

Zdravím! Tak jsem zase zpět a omlouvám se, že po takové době:-( tento týden mám neskutečně nabitý a každý den pracuji. Ve svém volnu jsem ráda, že alespoň stihnu odepsat kamarádkám a podat nové zprávy rodině. Ale přece jenom je to pro mě dobré, protože mi čas ubíhá rychle, a já nemám ani chvilku na to, abych se nudila:-). Tento týden jsem měla skvělou fashion show pro designérku plavek a vybrali si mě jako hlavní tvář! Byl to neuvěřitelný zážitek. Navíc jsem na castingu před show potkala Čecha, manažera jedné pražské agentury, který je kamarád s mým šéfem z mateřské agentury a byl hrozně příjemný. Vyrazilo mi dech, když jsem na fashion show spatřila mého kamaráda ze Slovenska, který se mnou šel v Praze přehlídku těsně před mým odletem do Libanonu! Mimo jiné tam s ním byla ještě jedna Slovenka, a pak krásný černoch Jared z Ameriky, který žije a studoval v Praze! Cítila jsem se úplně jako doma!:-) I přes to, že se nenudím a nemám prostor myslet na negativní myšlenky, je tu pořád něco, co mě nenechává v noci klidnou spát. Od minulého týdne začala mít Dasha problémy se svým, od narození, nemocným srdcem. Díky horku nemůže v noci spát, nemá stálý tep, v jednom kuse se jí točí hlava a mlží před očima a skoro nic nejí, protože nemá chuť k jídlu. Dasha je pro mě zde něco jako moje sestra a jelikož mi strašně pomohla s mou stravou, myšlením a cvičením, jsem ji zavázaná a ikdyž přesně nevím jak, tak se jí snažím pomoct. V posledních dnech se ale začala od okolí stranit a hrozně se do sebe uzavřela. Byla jsem zvyklá s ní trávit nejvíce času, a teď pomalu nevím o čem se s ní mám bavit. Bohužel si toho nevšímám jenom já, ale i náš šéf a ostatní holky, že pohubla a už to nevypadá zdravě. Uvědomuji si, že když ji budu kontrolovat a připomínat ať jí, nikam to nepovede, stejně jako když já jsem měla anorexii, tak mě to spíš donutilo ještě míň jíst. Včera večer jsme se dokonce kvůli tomu pohádaly a já jsem plakala, protože mě to mrzelo, když nedělám nic špatného a ona mi mou pomoc vyčetla. Dnes ráno jsem se probudila velmi krasným způsobem. Byla jsem strašně unavená a ospalá, protože jsem včera kvůli hádce nemohla usnout. No a ráno cítím, jak mi někdo dává pusu na líčko a když jsem se tedy konečně odhodlala otevřít oči, tak jsem uviděla Dashu. Doufám, že už bude vše v pořádku! V sobotu spolu odjíždíme na 3denní focení do Egypta, tak i to by nám mohlo pomoci. Mrzelo by mě, kdyby ne..Co byste na mém místě a s mou zkušeností dělali vy? 

Dasha se zamilovala:-*

Our Chechoslovakian group:-)