Hard time

Tak jsem tu zase s novým článkem! Teď budu nejspíš přidávat příspěvky častěji, jelikož mi začíná psychicky náročné období. Pár dní zpátky mi odjela Dasha a Domi a já se tu začínám cítím opravdu sama a stýská se mi čím dál víc po domově. Ani si neumíte představit, jak jsem brečela a byla v depresi v den Dashiného odjezdu. Bylo to pro mě opravdu tqežké se s ní rozloučit po těch dvou krásně prožitých společných měsících. A také po to všem, co pro mě udělala..no každopádně v den, kdy odjížděla jsem byla totálně na dně. Neuměla jsem si představit dalších 31 dní bez přátel a rodiny. Když jsem tu měla holky, tak jsem se alepsoň trochu cítila jako doma, ale teď? Jsem tu jenom s jednou Ukrajinkou, se kterou ještě ke všemu nemám společné zájmy, tudíž si ani nemáme moc co říct. Chtěla jsem vážně jet domu. Cítila jsem v srdci strašnou prázdnotu. Probrečela jsem celou noc, ale další den jsem se vzchopila a řekla jsem si, že jsem dostala příležitost, kterou nemá jen tak každá holka, a to se přece neodmítá! Samozřejmě, že je to pro mě pořád težké a každý den mám slabou chvilku, ale už se to krátí a k zítřku už tu budu jen 26 dní. Naštěstí také často pracuji, takže nemám čas na to myslet. Navíc si se svými kamarády, rodinou i Dashou píšu každý den, a to mě drží stále nad vodou. Snažím se tu prožít každou chvíli naplno, a pak si vše se svými přáteli vynahradím. Ani nevíte, jak se těším na moment, kdy obejmu svou maminku, tatínka a nejlepší kamarádky! Až když jste na dlouhou dobu pryč, tak si uvědomíte jakou cenu má vaše rodina a že byste ji nikdy nevyměnili. Mimo jiné dnes Dashu přijali do moji mateřské agentury na Slovensku, takže to znamená, že se naše cesty ještě někdy společně protnou! Hrozně mi chybí už teď. Za své cestování s modelingem jsem potkala hodně holek, ale zdaleka  nikdo mi tak nikdy nepřirostl k srdíčku jako ona. Přeji všem příjemný večer a doufám, že se nikdo nenudíte:-)