Zdravím všechny mé spřízněné duše!:-) našla jsem si zase konečně čas na vytvoření nového článku, který Vám doufám zpříjemní den nebo alepsoň dodá inspiraci nebo nové myšlenky. Tento týden byl v Libanonu takový slabší. Měly jsme méně práce, kvůli poslednímu týdnu muslimského svátku Ramadanu, a tudíž se nikomu nechtělo pracovat. Dále se zde stalo pár hádek a moje kamarádka dokonce plakala, že chce jet domů. Pro Dashu je to její první cesta do zahraničí s modelingem, takže není divu, že to je pro ni težké. I přesto, že jsem se ji pokoušela rozveselit a přivést na jiné myšlenky, se mi to dvakrát nedařilo a nakonec ji pomohlo až fitko a vybití všechny zlé energie. Snažila jsem se všechny problémy a stížnosti děvčat moc nevnímat a vypouštět druhým uchem z hlavy ven, ale samozřejmě, že to mou náladu také přece jenom trochu ovlivnilo. Ještě když sedíte doma na zadku a už vážně nevíte, co byste udělali. Odemčela jsem jako pokaždé svůj telefon a zkontrolovala Facebook, instagram a snapchat, jestli mí přátelé nepřidali nějaký nový příspěvek. Na intagramu a snapchatu na mě naráz vyskočilo hned několik. Jak se spolu mé nejlepší kamarádky baví a užívají si prázdnin. Ne, že bych žárlila nebo já si prázdniny neužívala, ale začala jsem přemýšlet, jaké by to mohlo být, kdybych strávila zasloužené dvouměsíční volno doma s němi, a taky o jaké zážitky přicházím. Zároveň ztrácím čas, kdy proběhly jejich důležité zážitky a životní momenty. Přesně pro to vždycky další ráno následuje moje otázka: "Tak co jaký to bylo?", a netrpělivě čekám na odpověď. V horších případech mě také napadá, co když se něco špatného stane během mého pobytu v zahraničí? Ne, nesmím si to nechat vpustit do hlavy. Bohužel své pocity a myšlenky nemůžu ovlivnit na sto procent a to, že mi moji přátelé neskutečně chybí je silný fakt. O to víc mě potěší, když se mi kamaradi ozvou sami od sebe, naplní mě to pocitem štěstí a že jsem pro ně pořád stále důležitá i na dálku, ikdyž s nimi zrovna nejsem osobně. Mé nové kamarádky mám samozřejmě velmi ráda, ale nikdy to není, jako když někoho znáte od narození nebo 10 let, ale i klidně dva roky a do srdce se Vám vryje tak hluboko, že už ho z vašeho života vymazat jednoduše nelze. Nemůžu se dočkat, až je všechny zase uvidím a budu s nimi společně prožívat každé chvilky. Ať už ve fitku při společném workoutu, o pátečním večeru v baru, ve škole nebo jenom u nás doma společně u filmu s popcornem. Chybíte mi!! Hrozně moc zlatíčka!
Žádné komentáře:
Okomentovat